Rubrika — Domácí štěstí

Týden volna vždycky bodne. Ani jsme tentokrát nikam nechtěli jet (nakonec se ukázalo, že vlastně nejel skoro nikdo, vždyť jsme se sotva vrátili po prázdninách do normálu) a užili si společný čas ve čtyřech pěkně doma. Eid Al Adha byl tak bezvadná příležitost poscházet se s kamarády, dospat nebo rozkoukat nové seriály.

Znáte to, ve “školním” roce prostě není na nic pořádně čas. Škola, práce, úkoly, kroužky, ten nemůže dneska, radši zítra, no ale to máte zrovna zpívánky, pak mají zas děti akci ve škole, přijde opravář, rýma… no a puf, další týden v tahu. Takže společný týden, v němž mají všichni aspoň větší část volno, je něco mimořádného a je třeba to využít. Sejít se třeba na pláži je hodně fajn!

[Cist dal →]

Čili u nás jako obvykle Tak jsem se alespoň naučila tři nové úvazy, z nichž nejmíň jeden se u nás určitě natrvalo zabydlí.

[Cist dal →]

Františkovi je sedm a má teda svatou trpělivost. Starší děti mu utekly, a tak se rozhodl hrát na schovávanou se dvěma tříleťáky.

[Cist dal →]

Nejlepší na příchodu druhého potomka je, že se život nezastaví. Plyne dál ve svém zaběhaném rámci, do kterého drobec prostě zapadne jako kolečko, které sice nikdy nechybělo, ale záhadně vůbec nepřebývá!

Ne že bych teda byla po 3 měsících na 2 děti nějakej odborník Ale takto se nám to zatím zaběhalo. (Uvařte si kafe, je to na dýl.)

[Cist dal →]

Aká úmera platí medzi dobou venovanou plánovaniu a pravdepodobnosťou, že nastane jedna z plánovaných variant? Vôbec žiadna. Stačí pár minút a dlho pripravovaný plán je možno spokojne zahodiť a niekedy sa aj dočkať reality omnoho lepšej :). Po 2 mesiacoch vyberania doktora a nemocnice či prípadne ich kombinácie sme už už mali koncept, ktorý sa aspoň blížil našej predstave. Problémy s poisťovňami, reverzami a papierovaním sme dali do pozadia s tým, že sa budú riešiť až dodatočne. No a nakoniec sme riešiť vlastne nemuseli nič.

[Cist dal →]

Končí február a v miestnych pomeroch teda aj zima. Prví odvážlivci sa už povaľujú pri bazéne v plavkách, otužilci trénujú priamo v bazéne a my beháme po parku v tričku. Krátka, ale vcelku rušná zima. Po rokoch sme sa odvážili vycestovať v zime a vyskúšať si, aký je to pocit pri teplote okolo nuly.

[Cist dal →]

O Vánocích jsme stihli jednu velmi důležitou oslavu – babička “jeřmanická” oslavila osmdesátku!

Narodila se doma x-) 27. prosince 1933 v Železném Brodě, ale skoro celej život žila v Jeřmanicích u Liberce – s obrovskou užitkovou a okrasnou zahradou, zvířectvem a 3 dětma To nejmladší víc než 2 roky kojila a je jedním z mála lidí, kteří Theušku za totéž nelitují :o) Měla mladšího bratra Jirku, který už tu ale bohužel není, stejně jako její manžel – náš děda. Asi dvě největší ztráty jejího života.

Pracovala v Jednotě a pak na jakýmsi úřadě v Liberci (budovu si ještě živě pamatuju, ale co to bylo za instituci, jsem jako děcko nepochytila) a nakonec na obecním úřadě. Myslim, že ještě dnes by leckdo její organizační schopnosti a generálství ocenil :). Dělá nejlepší švestkovej koláč na světě a taky bezkonkurenční bramboračku.

Zdraví jí myslím ještě slouží dobře (hlava obzvlášť), jenom ty kolena a tlak nejsou, co bejvaly. Doufám, že se teď napodruhé k operaci těch kloubů opravdu odhodlá (ale viděla v televizi, jak se to dělá, takže chápete, že je to hnusný :-))).

Aktuálně má šest vnoučat (z toho jen 1 kluka :o) a 2 pravnoučata (tam je to s klukama zatím nastejno :-). A brzo nás bude ještě víc, tak ať nám tady ta babi ještě dlouho vydrží a brzo zas skáče jak křepelice!

Poznáte, kdo je komu podobnej a kdo je “cizí”? Lenka je překvapivě naše  

Zleva nahoře: Ivan, Lenka, Péťa, Káťa, Věrka, moje mamka, Honza. Zleva dole: Verča a Theo, babi a můj táta.