Rubrika — Rodinka

Toto léto jsme opustili Katar tak brzy, že nás měsíce nesnesitelného vlhka a horka lízly jen okrajově. Ídové svátky přinášejí zpravidla týdenní pracovní volno, které jsme byli schopni spojit s příletem celé rodiny do Evropy a prodloužit tak Ivanovu dovolenou. Už je to asi naposledy, jak se svátky posouvají na dřívější a dřívější termín, asi bude nutné ten společný čas poskládat jinak.

[Cist dal →]

“Ona mluví anglicky!?” říkají mi tady všude lidi. Tak já bych navrhla, že buď se shodneme na tom, že ještě pořád nemluví, nebo teda jo, kdyžtak už anglicky. Zrovna tady v českém prostředí se jí to nějak víc rozjelo. U osmiletého to působí sice neobvykle, ale koheretně, kdežto u dvouleťačky spíš zvláštně.

Mimoslovní vyjadřování jí jde ale dokonale, nejlíp se mračí, výská, kňourá, ječí a brečí. Do toho stále tancuje a zpívá (opět neidentifikovatelným jazykem), je to taková umělkyně. Výrazně a ráda da se taky umělecky vyjadřuje na stěnách a nábytku :-D.

Je až neuvěřitelně samostatná – od obouvání přes jídlo a oblíkání až po lakování nehtů (nohou a nábytku) a mnohé další aktivity, které se až na výjimky neobejdou bez trvalých škod na domácnosti či duševním zdraví :).

[Cist dal →]

České vysvědčení Theovi ještě nedorazilo, ale i tak má už oficiálně druhou třídu ukončenou. Na začátku června byl na přezkoušení, které by měl absolvovat jednou za dva roky v kmenové škole (nebo zažádat o přezkoušení Ministerstvo školství). O známky nejde, zkoušení to taky ani zdaleka nepřipomíná :-), důležitá je hlavně větička na zadní straně vysvědčení o ukončení toho a toho ročníku, která by mu případně umožnila nastoupit do školy (někde na světě).

Sárunka by byla jako pětiletá teď od září v povinném předškolním vzdělávání (které má taky variantu domácího vzdělávání). Ale jako dítě žijící v zahraničí do tohoto režimu nespadá, což jsme jen museli nyní nahlásit spádové školce. Administrativa už si ale i na ni začala brousit zuby.

Co jsme tedy dělali “doma” uplynulý školní rok.

[Cist dal →]

Dost opožděně, ale k 5. narozeninám naší slečny (natočeno v květnu).

Před pár měsíci jsme vyrazili na dosud naši největší cestu s dětmi – do Jižní Afriky. Pojali jsme to víceméně odpočinkově, kam se taky honit se spolujezdci, kteří se zatím víc zajímají o klacky v lese než obrazy v národní galerii :)). A na tohle je tato země s nádhernou přírodou úplně ideální. Hlavní vibe Kapského města je o outdooru, jídle, oceánu a ležerním popíjení vína z všudypřítomných vinic! To jsme tedy nezletilcům neodpřáli, nebojte.

[Cist dal →]

Ke sněhu to máme daleko, ale snažíme se, aby děti zažily i takové bizarnosti :-). Po roce jsme se znovu vypravili do Rakouska, kde se nám letos rozjezdila i Sárunka. Ve velké partě a s obrovskou pomocí babičky Haničky, která se starala o Zojinku, to byla opravdová dovolená.

Vůbec štěstí, že byla letos tak dlouhá a vydatná zima. V březnu se tak sice Kaprun a okolní údolí proměnily v jarní zelené obrazy alpských údolí, ale o pár metrů výše pořád ležel sníh. A čím výš ke Kitzsteinhornu, tím víc. Taková lekce atmosférických jevů v praxi :-)).

[Cist dal →]

Tak se dostalo i na třetího našeho oslavence :). To dítko, co má hotovou skoro pětinu povinné školní docházky :-), má žlutý pás druhé úrovně v taekwondu a nejradši ze všeho čte a kreslí vlastní komiksy. Všechno naplno prožívá – jak svoje náladičky a vzdory, tak učení se novým věcem – a že mu to pálí, jak v matematických záležitostech, tak v jazycích. Chybí mu pozornost, ale překvapivě za těch 5 minut co se soustředí, většinou nasaje, co je potřebuje :-D. Tak sláva. Jen ať běhá.

[Cist dal →]