Rubrika — Rodinka

Na jaře jsme se znovu zapojili do naší komunitní školy, jak by se dala nazvat naše pravidelná pondělní setkání nad aktivitami pro domškoláky v Kataru. Máme classes pro “littles” (3-5 let), “youngers” (5-8), “middles” (9-12) a “olders” (12+). Bývalo jich, co aspoň já pamatuji, kolem 200, letos jsme jich ale měli už jen něco k devadesátce.

Každé dítě si z několika možností zvolí 1. kurz (od 9.45) a 2. kurz (11), a do těch pak pravidelně chodí. V nabídce není žádná gramatika a matika, tyhle akademické věci se učí každý sám svým tempem a způsobem. My dáváme prostor spíš různým zajímavým až niche oborům – dlouhodobě nejpopulárnější jsou různé experimenty, vaření, art a tělocviky. Samozřejmě někdy se udělá kurz spíš pekařský, jindy na mezinárodní kuchyni. Výtvarka je jednou spíš vyrábění a příště třeba vypalování do dřeva. Je to vlastně fuk. Sejdou se tam vždycky děti, které to baví a mají o to zájem – už to samotné je jasný předpoklad, že to bude mít úspěch.

[Cist dal →]

Sárčiny plány na narozeninovou oslavu byly zasaženy koronavirem poměrně v rozběhu. Školy, obchody, parky, sportovní zařízení a restaurace se k 10. březnu zavřely a nebyla šance oslavu uskutečnit. Kdyby ale šlo vše podle Sárčina plánu, sešli by se všichni její kamarádi u bazénu – vykoupali by se a vyřádili, pak by se objednala pizza a vše by se zakončilo doma nad dortem a filmem (pravděpodobně Lego Movie 2 – Sárky aktuální favorit).

Kdyby.

[Cist dal →]

Poslední jednociferný věk – ever!

Theo je takový náš samorost, rád si dělá věci po svém. Školu, výtvarku, cvičení… “Já to dělám radši takhle.” Žádnej parent ani peer pressure na něj moc nepůsobí :-D.

Rychle si dělá nové kamarády, nevadí mu, že děti nezná, že jsou mladší, starší, holky, kluci anebo jim nerozumí.

Nejradši teď hraje na playstation (lego movie, sonica) a na tabletu (minecraft), do toho si vyhledává tutorialy na všemožný vychytávky a triky do obojího, anebo se dívá na youtubery, co hrají minecraft :-D. My tomu zas tak nebráníme, skoro naopak. Teď má kurz mořské biologie s projekty právě v minecraftu a pak ho čeká v podobném duchu geologie – když už to tam teda těží, tak ať ví co!

Strašně rád čte, vedou stále komiksy a srandičky typu Captain Underpants, Dogman a Ztřeštěný dům na stromě. Ale všechno má svůj čas, ta chuť je vždycky to hlavní, co třeba zachovat :).

[Cist dal →]

Už se nemohla dočkat! Už jen aby jí bylo šest :). A vymyslela si k tomu i dort, seznam hostů na oslavu a párty u bazénu s pizzou a dortiskem… A místo toho přišel koronavirus. Alespoň té šestky se tedy dočkala, za domácí párty s mírně nepovedeným dortem. Zbytek čeká, až se přežene (první vlna) koronaviru, a do té doby se nasbírá pořádně dlouhý seznam lidí k oslavě!!

Sárunka je naše divoké dítě! Poslední usíná a první vstává. Většinu času úplně neví, jak s tou energií naložit, ale umí ji taky směrovat do sportů a tancování nebo do kreslení a vyrábění. Umělkyně je to opravdu zapálená.

V září ji čeká první třída a už v lednu jsme ji zapsali do Theovy školy jako domškolačku. Naplánovali jsme i návštěvu školy na slavnostní pasování prvňáčků v září, ale kdoví, jestli takové plány lze vůbec teď vyslovit.

Je to perfektní velká sestra, někdy až moc hrrrr, ale perfektní. Jako malá sestra se zase v žádném případě nenechá utiskovat, ani obrazně, ani fyzicky :-D. Je to prostě amazonka, co se skoro každou noc přemístí k nám do postele :).

[Cist dal →]

V únoru jsme vyrazili do Rakouska připomenout dětem zase po roce sníh. Neuvěřitelné štěstí, že nám to nakonec takhle vyšlo – vůbec jet, provětrat se, vidět se s kamarády a rodinkami… Teď, jako celej svět, jsme zavření doma před šířením coronaviru, a máme aspoň na co vzpomínat. Kdoví jestli se o květnových eidových prázdninách vůbec do Evropy dostaneme. Takže dvakrát sláva za tenhle výlet!

Nejeli jsme sice tentokrát tradičně do Kaprunu, ale okruh jsme rozšířili o celých 10 kilometrů dál a upíchli se v sousedním Zell am See.

[Cist dal →]

Musíte dát Ježíškovi šanci, aby dárky doručil, to dá rozum. A tak bylo rozhodnuto, že mu pár šancí dáme. Třeba že vyrazíme do bazénu a nezamkneme a možná i balkón necháme malilinko pootevřený. A přišel. Balkónem! Dárky poházené všude cestou. Asi jak pospíchal x-).

A tak nemáme nastrojené fotky před stromečkem, zato z nás kape voda a máme otlačené brýle po celém obličeji :-).

[Cist dal →]

Jury je silně zaujatá, ale co už :).

Tahle slečna je sice nejmíň upovídaná, ale zase neskutečně tvořivá a hravá. Maluje, zpívá, tancuje a s malými poníky si dokáže hrát hodiny!

Aktivistka. Kam může, tam vyleze. Hlínu z kytek vytahá, mouku vysypává, na zeď kreslí… jak je 10 sekund ticho, už je jasný, že něco kuje :-D. Ovšem den před narozeninami se jí povedl majstrštyk. Deset hodin dopoledne, děti si hrají v herně, já kutím v kuchyni a když je jdu zkontrolovat, jak si pěkně hrají, Zojka nikde. Nikde! Vyběhla jsem z domu a zburcovala všechny lidi, co jsem potkala (převážně maminky a jednu nanny od nás z domu), samozřejmě taky security a všichni jsme ji hledali! Bosé batole v pyžamu. Po pár minutách ji právě jedna z těch maminek našla, jak pobrekává u cizího domu (tady je nás několik stejných). No a od té doby zamykáme. Samostatná… moje nervy!

V konverzaci vystřídá deset tisíc obličejů a intonací, je hrozná hérečka. Taky se umí rozeřvat prakticky na počkání, nejlíp jí něco odmítnout (dobrůtku, telefon…) a to i slzy tečou. Pak ji to přestane bavit, vytasí úsměv a s “I’m not crying!” si jde zase po svých.

S velkou pompou nás také vítá. K Ivanovi běží, co jí nohy stačí a u toho křičí “Daddy is doma! I am so happyyy!!” a pak ho objímá a pusinkuje. Má ráda svoje lidi. Předevčírem objímala na playballu koučku, kterou přes Vánoce neviděla :).

[Cist dal →]