Rubrika — Rodinka

Zrovna v tomhle prvním narozeninovém videu to nejde moc slyšet (mám na to vždycky jen jeden pokus!), ale Zojinka už krásně mluví, normálně ani nešišlá :-D, umí popisovat všelijaké složitosti a detaily a hlavně už si leccos dokáže vyjednat místo ječení. I vtípky po nás hází, divoženka.

Většinou je první, kdo vstává! Ale sedne si k minecraftu a nabere si snídani, případně si vytáhne z postele Sáru a provozují to spolu. Samozřejmě lze namítnout, že by si měly hrát spíš nějak smysluplněji, ale takhle si to v jarní karanténě sedlo a rána máme díky tomu vlastně úplně v klídku.

Ze všech dětí je asi nejvíc vybíravá v jídle, jí jenom pár polívek, pečený květák, řízečky, bramborovou kaši a pizzu, tím to asi končí. Docpává se ovocem a zeleninou, případně nějakým sendvičem a jogurtem, ale není to prostě žádná sláva.

Miluje nosit šaty a kostýmy, ani do pyžama ji nedostaneme. Taky by měl být outfit ideálně růžový, eventuelně blyštivý nebo aspoň s jednorožcem nebo vílou :). Naštěstí se v dnešní době prakticky ani nic jiného pro holčičky nevyrábí.

Kdykoliv je ochotná vyrazit na nákup anebo na koloběžku. Zato z odrážedla má panickou hrůzu. Mně to ale vlastně může být jedno, za jakým vozidlem peláším.

[Cist dal →]

V Kataru je vždycky trošku obtížnější vyburcovat se k vánočnímu chystání. 26 stupňů, bazén i klimatizace jedou naplno a i obchody na tyhle křesťanské speciality reagují dost vlažně. To jen česká paní učitelka na online přírodovědu náruživě vykládala o tom, kolik napadlo v Bílých Karpatech předvánočního sněhu, viďte děti! Akorát jí na to domškolácká Marlenne řekne, že u nich ve Švédsku je sníh už dva měsíce. A Honza zase otráveně oznamuje, že u nich nich to hned roztálo. No ani Theo nepřispěl velkým pochopením pro zasněžené kopečky za okny :-)).

[Cist dal →]

Každé roční období trvá v Kataru realisticky necelé dva měsíce (někdo tomu říká taky pět minut), zbylého skoro půl roku okupuje léto. Z letošního podzimu nám ještě půlku ukradla karanténa, takže pět minut jak vyšitých. A zrovna tohohle období je extra škoda.

[Cist dal →]

Povolení k návratu do Kataru jsme se nakonec dočkali po neuvěřitelných 33 dnech čekání. Zatím s nejmírnějšími možnými podmínkami – 7denní domácí karanténou a RT-PCR testy na příletu a 6. den karantény. Leda by nás vyřadili z nízkorizikových zemí, pak bychom si v karanténě pobyli týdny dva.

Čekali jsme na tyhle papíry dlouho, ale získali jsme neplánovaný měsíc babího léta, docela bezbolestný návrat do školní rutiny a děti snad poprvé nabyly pocitu, že i tady by se dalo žít. S tátou, kočkama a bazénem ovšem!

[Cist dal →]

Sárunka je naše ranní ptáče, šikovná malířka, nadšená klavíristka a zdaleka nejzdatnější cyklistka. Je to divoké dítě se spoustou elánu a když se pro něco usmyslí, tak to tak bude! Buď bude praskat ve švech nadšením, nebo z ní budou střílet blesky, no jak se zrovna trefíte :).

Oficiálně je z ní prvňačka! Nejvíc ji baví kreslení a všelijaké vyprávění a pokusy ala prvouka. Čte hlavně anglicky, ale i k té češtině se teď (hlavně díky exponovanosti) trošku prokusujeme. Theo se to taky učil najednou (na rozdíl od všech mých plánů) a ono to nějak funguje.

Ničeho se nebojí (kromě brouků, ale to mám podezření, že dost tak po holčičkovsku přehrává :-)). Ale z čehokoli skočí, na cokoliv vyleze a vyzkouší. Jen za poslední dva měsíce sjela 120 metrů dlouhou zipline, vylezla 10 metrů lezecké stěny a lítala ve větrném tunelu. Doufám, že ctěná korona dovolí, aby těch zážitků měla v příštích měsících ještě mnohem víc.

[Cist dal →]

Z Pardubic jsme se přesouvali rovnou na Slovensko – na cestu, o které do poslední chvíle nebylo rozhodnuto, jestli uskutečníme. Ještě tak zůstat uzavření v další cizí zemi! Ale koronavirová situace se zdála klidná, tak jsme vyrazili za rodinou. Pětihodinová cesta byla pohodová, ale chválabohu, že už tuhle cestu můžeme jezdit přes den, ta D1 se nikdy nedostaví! Hned první den jsme šli žádat o pasy. Tady fronta až ven a chvíli trvalo, než si nás paní z osobních dokladů přišly vyzvednout. Seděly tam samy, jen se nesmělo courat samostatně. Zase jsme řešili, že děti nemají trvalé bydliště na Slovensku, jestli vlastně můžou mít pasy a podobně, ale po shodě velení úřednictva to šlo (pasy děláme vlastně 9. rok po sobě a řeší se to vždycky, asi nová skvadra :-D). Tady můžeme mít dětské pasy do 2 pracovních dnů, tak už to jenom vyčekat.

[Cist dal →]

Červenec jsme v Kataru už léta netrávili, dobrovolně by se to určitě nestalo ani letos. A že bychom s Ivanem sportovali touhle dobou VENKU, už by vůbec bylo čiré šílenství. Taky jsem nakonec 8. července vyhlásila porážku a hodila do toho outdoor fitnessu vidle i bez indoorového ekvivalentu.

[Cist dal →]