Rubrika — Rodinka

Musíte dát Ježíškovi šanci, aby dárky doručil, to dá rozum. A tak bylo rozhodnuto, že mu pár šancí dáme. Třeba že vyrazíme do bazénu a nezamkneme a možná i balkón necháme malilinko pootevřený. A přišel. Balkónem! Dárky poházené všude cestou. Asi jak pospíchal x-).

A tak nemáme nastrojené fotky před stromečkem, zato z nás kape voda a máme otlačené brýle po celém obličeji :-).

[Cist dal →]

Jury je silně zaujatá, ale co už :).

Tahle slečna je sice nejmíň upovídaná, ale zase neskutečně tvořivá a hravá. Maluje, zpívá, tancuje a s malými poníky si dokáže hrát hodiny!

Aktivistka. Kam může, tam vyleze. Hlínu z kytek vytahá, mouku vysypává, na zeď kreslí… jak je 10 sekund ticho, už je jasný, že něco kuje :-D. Ovšem den před narozeninami se jí povedl majstrštyk. Deset hodin dopoledne, děti si hrají v herně, já kutím v kuchyni a když je jdu zkontrolovat, jak si pěkně hrají, Zojka nikde. Nikde! Vyběhla jsem z domu a zburcovala všechny lidi, co jsem potkala (převážně maminky a jednu nanny od nás z domu), samozřejmě taky security a všichni jsme ji hledali! Bosé batole v pyžamu. Po pár minutách ji právě jedna z těch maminek našla, jak pobrekává u cizího domu (tady je nás několik stejných). No a od té doby zamykáme. Samostatná… moje nervy!

V konverzaci vystřídá deset tisíc obličejů a intonací, je hrozná hérečka. Taky se umí rozeřvat prakticky na počkání, nejlíp jí něco odmítnout (dobrůtku, telefon…) a to i slzy tečou. Pak ji to přestane bavit, vytasí úsměv a s “I’m not crying!” si jde zase po svých.

S velkou pompou nás také vítá. K Ivanovi běží, co jí nohy stačí a u toho křičí “Daddy is doma! I am so happyyy!!” a pak ho objímá a pusinkuje. Má ráda svoje lidi. Předevčírem objímala na playballu koučku, kterou přes Vánoce neviděla :).

[Cist dal →]

Silly boy! x-)

Theo začíná potřebovat svůj vlastní prostor, kde se může zašít a dělat si vlastní věci. Hrát minecraft, číst i o minecraftu, poslouchat písničky. Taky potřebuje svůj vlastní čas. V tomhle jsme začali tím, že jednou za týden zůstává hodinu až hodinu a půl sám doma (s telefonem), zatímco já jedu s holkama na playball a on čeká než dorazí Ivan a odveze ho na baseball. Většinou mu dáme nějaký úkol, ale jinak si může dělat co chce! Trošku jsou to ještě nervy, ale celkem už nám to nepřipadá nevhodný věk ani délka.

Po prázdninách se těšil domů mj. i na jídlo. Je špatný “jedlík”, ale aspoň těch pár jídel, co vařím já, má rád. Tak je po super létě alespoň úleva v tom, že nad něčím nemusí neustále koulet očima.

Pokračuje v hraní na klavír, někdy ho to trénování samozřejmě moc nebaví, zvlášť když mu nějaký kousek nejde. Bohužel mu to ale většinou jde snadno, tak nemá přehnanou motivaci se dřít :-D. Prostě hraje víc to, co ho baví a líbí se mu. Má dobrého učitele, který pro to má docela pochopení a snaží se pokaždé zařadit něco, co se bude hrát dobře nebo se bude aspoň dobře poslouchat.

[Cist dal →]

Poslední čtvrtleťácká “ročenka”, než na nás zase padnou narozeniny! Oh. My. Gosh. (Jak by trefně a s náležitou gestikulací řekla Zojinka).

[Cist dal →]

Kdo nám to tady zase narostl? Jo tenhle živel!!

[Cist dal →]

Za červenec jsme se zvýletovali dostatečně, ne že by to nebylo úžasné, ale ta potřeba si zase pořádně odpočinout, už se nedala přehlédnout. A já jsem nám přece slíbila unbusy léto! Další týden jsme tak strávili převážně v Praze, a to navíc za pomoci naší skvělé slovenské babičky.

[Cist dal →]

V červenci tropická vlna konečně ustoupila. Už to tak bývá, když se ohlašuje začátek opravdových prázdnin. Blížil se první tábor, a tak jsme se už museli aspoň trošku zakousnout do našeho výletního seznamu.

[Cist dal →]