Po dlouhé době uvolnil Katar v polovině ledna konečně některá pandemická opatření. Otevřela se například venkovní hřiště a týden nato i vnitřní hřiště a sportoviště (vše s povinnými rouškami, rozestupy a výrazně omezeným množstvím lidí). Když říkám po dlouhé době, myslím tím od března 2020! Jen aby bylo zřejmější, jak často se tu mění opatření, extra ta rozvolňovací.

Všem to nalilo optimismus do žil, i když… dlouho to nevydrželo.

[Cist dal →]

To už si asi ani nepamatujete, kdy, jak nebo vůbec proč Katar všechny sousední státy odřízly – od vzdušného prostoru, moře, pozemních hranic, diplomacie, studia, jídla, léků, stavebního materiálu, mezinárodního překladiště zásilek… Tři a půl roku a celé Trumpovo prezidentství jim to vydrželo.

Tento měsíc byla ovšem na sněmu GCC v saudském Al Ula za vzájemného objímání podepsána dohoda o otevření hranic, obnovení diplomatických vztahů, nevměšování se do vnitřní politiky a o celkovém návratu do stavu před červnem 2017. Bližší informace nejsou známé, ale z původních třinácti požadavků Katar nesplnil nic. A už požadovány nejsou, prý to byly jen návrhy :o).

[Cist dal →]

Každé roční období trvá v Kataru realisticky necelé dva měsíce (někdo tomu říká taky pět minut), zbylého skoro půl roku okupuje léto. Z letošního podzimu nám ještě půlku ukradla karanténa, takže pět minut jak vyšitých. A zrovna tohohle období je extra škoda.

[Cist dal →]

Den před odletem mi volali z Qatar Airways, jestli máme povolení ke vstupu do Kataru. To jsem jim pak navíc musela poslat mailem. Díky tomu k nám hned na vstupu k odbavovací přepážce přiběhla slečna se slovy “paní H.?” No dneska je tu pasažérů jak šafránu, jen co je pravda.

[Cist dal →]

Jó, taky máme tyhle vymoženosti moderní doby.

[Cist dal →]

Když jsme tenkrát byli s Theem v divadle na baletu, vzala jsem ho spíš tak pokusně – jednak to byl snadno stravitelný Louskáček a za druhé jedno dítě, žádné dítě, žejo :). Sárunce byly dva a ještě nevydržela koukat ani na Krtečka.

Teď jsou jí ale “čtyži a půl” a balet má ráda! Žádnou stálou baletní scénu tu v Kataru ale nemáme, takže když se zjevila příležitost podívat se na společného představení Suzhou baletního souboru s katarským filharmonickým orchestrem, tak jsme prostě museli jít!

[Cist dal →]

Nepozoruji, že bychom v Kataru žijeme výrazně odlišný život, než kdybychom byli v Praze. Na první pohled jen takové ty očividné věci – že je pořád plus mínus vedro, zahalujeme kolena a ramena a o Ramadánu na veřejnosti nejíme. Jak se ale znovu dostáváme do rutiny, pár věcí se tu dělá přece jen jinak.

[Cist dal →]