Chvilka volnosti

Po dlouhé době uvolnil Katar v polovině ledna konečně některá pandemická opatření. Otevřela se například venkovní hřiště a týden nato i vnitřní hřiště a sportoviště (vše s povinnými rouškami, rozestupy a výrazně omezeným množstvím lidí). Když říkám po dlouhé době, myslím tím od března 2020! Jen aby bylo zřejmější, jak často se tu mění opatření, extra ta rozvolňovací.

Všem to nalilo optimismus do žil, i když… dlouho to nevydrželo.

Parky byly od léta otevřené pouze pro sportování – nejenže že byla uzavřená hřiště, ale nesmělo se ani sedět na lavičkách nebo dekách. To je pak s malými dětmi celkem nerealizovatelné, takže jediným funkčním řešením bylo pro nás jezdit na kolech a koloběžkách. Jak to ale bylo vzácné, když jsme se v lednu mohli skoro vrátit do normálu a na tu deku si sednout a dívat se na děti, jak řádí na prolejzkách!!

K snad ještě větší radosti našich dětí se otevřelo i vnitřní trampolínové centrum Bounce. Celý předminulý rok sem chodily na kroužek a z toho loňského jim viselo pár hodin z konce semestru a asi 16 extra vstupů. Jestli jsme to za 14 hodin nezvládli vyskákat? I zvládli!

Samozřejmě jsme se chtěli zapsat už rovnou na další semestr, ale čísla nakažených začala zase nenápadně, ale vytrvale, stoupat. A začalo se proslýchat, že nejpozději po konci probíhajícího Club World Cupu ve fotbale nastane další lockdown!

Takže jsme hodně urychlili i první návštěvu zimního parku Snow Dunes. Alpy už jsou letos jasně mimo dosah…

Takže už vám můžu prozradit, že k Alpám to má daleko :). Ale je tam sníh, kopečky a pekelná zima, takže atmosféru to má. A člověk se dosytosti povozí, vyblbne a promrzne. A v pandemické situaci skoro o samotě, žádné fronty a strkanice.

Navíc jsme potom vyrazili do oblíbené restaurace, v kterémžto zařízení jsme nebyli taky tak ten rok. Sárka evidentně ještě nerozmrzla.

Na lockdown nakonec nedošlo. Ale hned další den bylo vyhlášeno okamžité zpřísnění opatření – uzavřela se vnitřní hřiště i sportoviště a venkovní hřiště s nimi. Ani tři týdny to nevydrželo.

Ale nebyl to lockdown! Poslední dva výlety, které jsme ještě v únoru stihli tak byly outdoorové.

Nejdřív jsme vyjeli 40 km za město najít nejstarší katarskou podzemní jeskyni Musfur Sinkhole. Najít, protože instrukce jsou jako vždy sjet ze silnice a pokračovat do pouště, kde jsou jedinými body v krajině hromady štěrku, bezlisté stromy a tu a tam sloupy na mobilní signál. Jeskyni jsme nakonec našli!

Jáma je to pořádná, už tu prý vězí přes 350 000 let. Ti mravenci dole jsou lidi, co už slezli těch cca 90 metrů až na dno do nejnižšího přístupného místa. Jeskyně prý pokračuje ještě hlubším systémem, ale tam už se nedá dostat.

Celkově tu není až tak moc k vidění. Je tam ale příjemný chládek, hnízdí tu ptáci a dají se tu skvěle pozorovat všechny vrstvy hornin usazených jinak hluboko pod povrchem a tvořící celý náš maličký poloostrov.

Ještě nám z hezkého víkendového dne kus zbýval, a tak jsme pokračovali dál na pláž v Umm Bab – na úplně západním pobřeží Kataru.

Pláž zrovna tady byla malá a úzká, místo písku posetá miliony droboučkých mušliček. Na hraní ve stále ještě studené vodě, pozorování přistávajících kormoránů a odpolední svačinku ale vlastně úplně výborná.

Však už bude jen tepleji, jaro už klepe na dveře a jak už asi tušíte, tahle přechodová roční období tu trvají tak 15 minut. Ještě toho musíme využít!

Pláže ani ty ve městě ještě zavřené nejsou. I když odstupy je nutné dodržovat i tady a skupinka nesmí mít víc jak 15 osob, pláž a hraní s kamarády jsou léčivé i v malých dávkách. Budeme je svědomitě užívat.