Karanténu zvládáme výborně! Pořídili jsme si jenom dvě kočky a ani jednu jsme nepojmenovali Korona

[Cist dal →]

Ráno Theuškových 6. narozenin, našlápnuto je na pěkný den – na programu je herna s kamarády, oběd v restauraci a možná odpoledne stihneme i bazén! Jenže když právě v to ráno odejde jeden z vašich nejlepších kamarádů, se kterým jste strávili celý svůj dosavadní život, dostanete místo toho kopanec jak blázen.

[Cist dal →]

Z minulého týdne jsem měla rozepsaný update o kočkách, jak se mají, zdraví a zlotřilí 10letí chlapíci, jedny narozky čerstvě oslavený a druhý na dohled, a pak se to stalo. 11. května Bertík zemřel. 

Je v Nebíčku, kde si hraje s dalšíma kočičkama! Třeba s tou od babičky Haničky. Vlastně i pejsci tam jsou – teď se s nimi všemi asi zrovna seznamuje a hledá si kamarády. Někoho, komu může lízat nos. A kdo ho bude drbat za ušima, ale pořádně. Bude dělat prostě všechno, co dělal ze všeho nejradši tady. Bude na nás dohlížet a vždycky, když si o něm budeme povídat, nebo si na něj i jen vzpomenem, tak se bude usmívat.

Tak jsme to vysvětlili Theuškovi, aby to vůbec dávalo smysl. Pak se zeptá: „A proč UŽ umřel?“ „A proč už se nevrátí?“ A na to odpověď teda nemáme, jen nějaké ty slzy, které moc nechápe. I o hrobech jsme si dlouze povídali, o plicních tumorech, a proč už se nehýbe (čtyřleťáci mají spousty otázek přímo na dřeň), ale o tom psát nechci.

Bertík byl fakt mimořádnej kocour. Po právu každého oblíbenec!

[Cist dal →]

V dubnu jsme vezli štvornožky na pravidelné očkování proti vzteklině. Stejně jako v Čechách to pro domácí povaleče není povinné, ale pro cestovatele, a už vůbec ty s touhou návratu do vlasti, to bohužel jinak nelze. Objednáváme se v posledních letech vždy k doktoru Markovi, slovenskému veterináři, který rád vypráví historky o tom, jak léčí jednou sraženou želvu, jednou papouška se zlomenou nohou a večer dělá císaře lvici :)… a ono to ani nemá nohy na stejným místě :D.

Všechno proběhlo dle plánu, pár injekcí a škrábanců na oplátku, a přišel čas, zrealizovat i myšlenku, se kterou jsme si delší dobu pohrávali. Kryšpín je zlej na Bertíka, mydlí ho bez příčiny, taky očůrává co může. Čím je starší, tím je to horší. Mohla by to vyřešit kastrace… Tak teda jo.

[Cist dal →]

Bertik s Krýšou posbírali za poslední léta dostatek zkušenosti s dětmi. Děti vesměs předškolkové za nimi běhaly, hlasitě výskaly, někdy je i nechtíc nešetrně poplácávaly po kožichu. Protiútok, drápy, prskání? Kdepák. Temné místo pod postelí! Jak se ale sžili, nebo vlastně sžívají, s vlastním lidským mládětem? Pod tou postelí to zas tak pohodlný přece není. A tak teda vylezli :).

[Cist dal →]

Dvoje kočičí narozeniny! Už to jsou oba “školáci” :).

Pomalu si zvykají na nový životní styl kolem Theíka. Už neprotáčej oči, když zapláče. Už nespěj na přebalováku, protože tam je přece jenom moc velkej frmol. A už se přijdou i pomazlit, když malej leží mezi náma :). Otrkali se, ale je otázka, co to s nima udělá, až zjistí, že tohle lidský mládě nebude takhle neškodný pořád :-D.

Všechno nejlepší, klucíí.

Tak máme na krku třetí kočku. Naštěstí jenom dočasně a navíc vzdáleně (Coco “bydlí” stále u sebe doma v 9. patře a jedinou společnost jí dělá, zatím ještě živá, siamská bojovnice), ale je s ní fakt legrace. S oběma :).

[Cist dal →]