Co děláme v Kataru jinak

Nepozoruji, že bychom v Kataru žijeme výrazně odlišný život, než kdybychom byli v Praze. Na první pohled jen takové ty očividné věci – že je pořád plus mínus vedro, zahalujeme kolena a ramena a o Ramadánu na veřejnosti nejíme. Jak se ale znovu dostáváme do rutiny, pár věcí se tu dělá přece jen jinak.

Nezamykáme dveře. Nemáme tudíž ani bezpečnostní zámky, kouli místo kliky a podobné vymoženosti, není to tak nějak potřeba. Respektive začne to být aktuální tak leda když batole dosáhne na kliku!

Nenosíme hotovost. Kromě nejmenších sámošek v compoundech jde všechno platit kartou, na řadě míst je to dokonce zákonná povinnost.

Místo drobných přijímáme žvýkačky. Máme jen dva druhy mincí (25 dirhamů a 50 dirhamů), kterých je ale v oběhu málo… což je příčina, anebo důsledek toho, že se málo používají. V malých obchodech místo nich často dostanete žvýkačku, čokoládku nebo podobnou drobnost!

Všude s sebou nosíme vodu. Sice se dá skoro všude koupit a každý park má povinnost vodu nějakým způsobem poskytovat (pítka nebo lahvovaná voda zdarma), přesto je ale rozumné s sebou vodu všude mít. Člověk vyschne, ani neví jak.

Opouštíme nastartované auto. Takových uvidíte na parkovištích spoustu – prázdné běžící auto, majitel si nejspíš na chvíli odběhl něco zařídit a rozhodně se nehodlá vrátit do 70 stupňů, kdyby přestal chladit. Kde mi to přijde smysluplné, dělám to, přiznávám se bez mučení, taky.

Sami si nenatankujeme. Zdálo by se to jako zlenivělost, ale je to taky způsob, jak dát všudypřítomné obsluze vydělat. A poměr obsluhy na stojany je průměrně 1:1, takže není o čem.

Nepijeme vodu z kohoutku. Vodaři se sice dušují, že voda je naprosto křišťálová a konstantně se i testuje. Ale jelikož se v cílových domech vyčerpává do obřích tanků na střeše nebo na dvorku, odkud dále putuje do domácnosti, tak těm se věřit až tak nedá. Nehledě na to, že má 50 stupňů – v létě i ta “studená”.

Každému řekneme, kde bydlíme. Je to takový seznamovací kolorit – odkud jste, jak jste tu dlouho, kam chodí děti do školy, kde bydlíte, vidíte a neznáte teda náhodou… A je dost pravděpodobné, že znají :). Je to tady přece jen malé pískoviště.