Devátý měsíc (40. týden)

{Tento článek přidávám až dnes, kdy je Sára už skoro 5 dnů na světě. Dokončila jsem ho ale krátce před jejím narozením, a proto sem, třeba u příležitosti dnešního “odhadovaného termínu porodu”, určitě patří.}

40. týden – tak něco takového jste u mě ještě neviděli, jen co je pravda? Theušku jsme touto dobou měli už 4 týdny doma, a tak ani nevíte, jak se blahem tetelím, že tomu tentokrát tak není a mímo se dál pěkně peče, kde je mu nejlépe! A i my ostatní si těch posledních pár týdnů do konce našeho trojjediného života snažíme užít.

Nerada se o “termínu” s lidmi bavím, čím víc se to blíží, tím víc vyšilují nebo se se mnou rovnou loučí :-D. Ve skupinách s maminkama mám vůbec pocit, že až mě někde něco píchne, tak mě ani nepustěj domů a rovnou mě svázanou dovezou do porodnice :-D, jde z nich strach!

Budeme-li věřit odhadům měr a vah od doktora, nečekáme opět žádného obříka. Ale třeba se ještě vybarví… Času na to má dost a znáte to, plus mínus 500 gramů není pro ultrazvuk žádná míra. Aspoň teoreticky ale bude Dvojka určitě větší!

Opustili jsme pro nás beznadějné lékaře v Al Ahli a chodíme na kontroly na jinou kliniku, kde se tolik nečeká a není to tam takový… masokombinát. Ale ještě se tam s nimi uvidíme, plánujeme tam dojet na samotný závěr porodu za asistence právě dr. z externí kliniky, který je silně anti-intervenční (aneb “Neudělám nic, s čím nebudete souhlasit.” – JO!!) a můj plán přirozeného porodu bez zásahů mu přijde jako něco naprosto normálního. Aktivní vedení porodu a mašinky, co dělají ping, to prostě není nic pro mě. Na průběh porodu doma před odjezdem do porodnice mám navíc domluvenou skvělou porodní asistentku s podobným smýšlením.

Víceméně už jsme vybrali jméno pro holčičku a Theuška má jasno v tom, že brácha se bude jmenovat Pošťák Pat… PhDr. Knappová CSc. jistě odpustí.

Dětem jsme taky vzájemně pořídili uvítací dárečky, přišlo nám to jako fajn doporučení, kdy starší dítě možná nemá až takovou radost nebo zážitek z příchodu uvřískaného sourozence, ale aspoň od něj něco dostane :-D. To by se do paměti zarýt mohlo. Úplateček prostě. Opačně zase uklidňuje miminko “svou” hračkou.

Z aktivit jsem se rozhodla T. nechat na další “semestr” playball a zpívánky. Počítám s tím, že nám dubnové hodiny nejspíš propadnou, ale květen-červen bychom zkusili chodit. Po narozeninové oslavě nám doma navíc přibyla krabice s tvořeníčky – vystřihovánky, omalovánky, modelíny, skládačky, voskovky a papíry, nálepky a křídy, taky je tam lupa a nějaký výukový DVD, s čímž snad smysluplně prožijeme (přežijeme) ty ostatní dny. Pinterest bude můj nejlepší kamarád.

A jinak bych považovala seznam úkolů za dokončený. V dohledné době ale zase nastoupí srandičky s rodnými listy, pasem, pobytem a tak dááááál – problémy radši nepředjímám, jak to tak znám, tak si katarské, kuvajtské, české i slovenské úřady zase vymyslí spoustu skvělých překvapení :o).