Babiččiny osmdesátiny

O Vánocích jsme stihli jednu velmi důležitou oslavu – babička “jeřmanická” oslavila osmdesátku!

Narodila se doma x-) 27. prosince 1933 v Železném Brodě, ale skoro celej život žila v Jeřmanicích u Liberce – s obrovskou užitkovou a okrasnou zahradou, zvířectvem a 3 dětma To nejmladší víc než 2 roky kojila a je jedním z mála lidí, kteří Theušku za totéž nelitují :o) Měla mladšího bratra Jirku, který už tu ale bohužel není, stejně jako její manžel – náš děda. Asi dvě největší ztráty jejího života.

Pracovala v Jednotě a pak na jakýmsi úřadě v Liberci (budovu si ještě živě pamatuju, ale co to bylo za instituci, jsem jako děcko nepochytila) a nakonec na obecním úřadě. Myslim, že ještě dnes by leckdo její organizační schopnosti a generálství ocenil :). Dělá nejlepší švestkovej koláč na světě a taky bezkonkurenční bramboračku.

Zdraví jí myslím ještě slouží dobře (hlava obzvlášť), jenom ty kolena a tlak nejsou, co bejvaly. Doufám, že se teď napodruhé k operaci těch kloubů opravdu odhodlá (ale viděla v televizi, jak se to dělá, takže chápete, že je to hnusný :-))).

Aktuálně má šest vnoučat (z toho jen 1 kluka :o) a 2 pravnoučata (tam je to s klukama zatím nastejno :-). A brzo nás bude ještě víc, tak ať nám tady ta babi ještě dlouho vydrží a brzo zas skáče jak křepelice!

Poznáte, kdo je komu podobnej a kdo je “cizí”? Lenka je překvapivě naše  

Zleva nahoře: Ivan, Lenka, Péťa, Káťa, Věrka, moje mamka, Honza. Zleva dole: Verča a Theo, babi a můj táta.