Na Bali jsme vyrazili skoro výhradně za potápěním. S nejasnou vizí, co se nám bude chtít objevovat na suchu, když pod vodou to slibovalo takové zážitky. Že se nám třeba bude chtít už pak jenom spát a odbourávat dusík z těla. Ale nechtělo :-).

Největší chrám na Bali – Pura Besakih (Mother Temple of Besakih).

[Cist dal →]

Tak jedem! Už sobotu prvně vkročíme na jižní polokouli. Posledně to byla jen těsnačka.

Zvětšit mapu

V plánu je, jak jinak, hlavně potápění. Ale to jídlo, sopky, opice a chrámy taky vezmeme na milost :-).

[Cist dal →]

Masáž? Kuchyňa? Či zarputilá tradícia žltých tričiek, ktoré sa nosia v pondelok ako hold váženému kráľovi? Možno prípadne i vládna kríza, ktorá sa prelieva z jednej strany na druhú podľa toho, ktoré politické uskupenie je práve pri moci, ale opozícia vždy protestuje v uliciach (aj keď tentokrát sa blokáda letiska nekoná, ale pre zmenu sa polieva námestie krvou darovanou samotnými demonštrantmi). Určite sa dá nájsť mnoho ďalších možností (radi uvítame v komentároch). Pre nás to teraz na chvíľu ale bude manta …  a kombinácia relaxu, curry a potápania.

[Cist dal →]

Trošku jsme už letos v Kataru potrénovali a teď je na čase jet dělat pořádné bublinky do zahraničí :-). Hlavním cílem naší další potápěcí dovolené jsou Similanské ostrovy na západním pobřeží Thajska.

Zvětšit mapu

[Cist dal →]

Na samý závěr Eidu jsme si udělali víkendový výlet do Dubaje, kde tou dobou trávili svou dovolenou naši známí z Prahy. A tak než jsme se nechali rozmáčet na bujarých skluzavkách v akvaparku Wild Wadi, vyrazili jsme společně s jejich hostiteli na výlet do Hatty na východě Emirátů. Jó, hory ománského stylu, červené pouště, wádí – byť po roce bez deště lehce bez vody… to si necháme líbit :-).

[Cist dal →]

Japonská kuchyňa patrí medzi niekoľko tých svetových, ktoré sú úplne jedinečné a nezameniteľné. Určite ste mali už “americkú” pizzu, ale dali ste si niekedy napr. surovú rybu s chrenom v inej než japonskej reštaurácii? Ako teda vypadá cestovanie po Japonsku z pohľadu vyhláseného gurmána (najobľúbenejšie jedlo – čokoľvek s octom) a vegetariána?

[Cist dal →]

Svezli jsme se i těch víc než průměrných 300 km za hodinu.Ovšem ještě lepší bylo, když jsem se rozhodla projíždějící vlak, co ve stanici nezastavoval, vyfotit z nástupiště. Než jsem se stihla na heslo “jede” otočit a naštelovat patřičným směrem foťák, už byl pryč (!) a opravdu jsem nestihla vyfotit vůbec nic… Podotýkám, že celá ta mašina má na délku skoro 30 metrů.

Zastavující šinkanzen ve stanici Himeji. A tady jedno celkem ilustrační video.

Ale doprava v Japonsku samozřejmě nejsou jen šinkanzeny.

[Cist dal →]