Šinkanzeny a jim podobné

Svezli jsme se i těch víc než průměrných 300 km za hodinu.Ovšem ještě lepší bylo, když jsem se rozhodla projíždějící vlak, co ve stanici nezastavoval, vyfotit z nástupiště. Než jsem se stihla na heslo “jede” otočit a naštelovat patřičným směrem foťák, už byl pryč (!) a opravdu jsem nestihla vyfotit vůbec nic… Podotýkám, že celá ta mašina má na délku skoro 30 metrů.

Zastavující šinkanzen ve stanici Himeji. A tady jedno celkem ilustrační video.

Ale doprava v Japonsku samozřejmě nejsou jen šinkanzeny.

Tyhle rychlovlaku se používají spíš na dopravu na dlouhé vzdálenosti – jejich 3 trasy protínají skoro celé Honšú. Ve srovnání s letadlem to vyjde časově skoro stejně, “pomalejší” pohyb je kompenzován nástupem a výstupem přímo v centru města a přímo na čas (žádnou hodinu před odletem). Cena je bohužel taky srovnatelná, obzvlášť pokud si vyberete nejrychlejší variantu Nozomi s minimem zastávek a nejmodernějšími vlaky. Pohodlí je ale podstatně vyšší – i v “nejnižší” třídě máte před sedačkou cca metr místa na nohy, případně i na velký kufr (ty menší se v pohodě vejdou do přihrádek nad hlavou), žádné turbulence a téměř žádný hluk.

Na kratší vzdálenosti se ale vyplatí vzít spíš nějaký “normální” vlak, což je vůbec nejčastější druh dopravy po Japonsku. Vybrat se dá z téměř nepřeberného množství typů – jsou tu různé expresy, superexpresy, rapidy – klíčové je, kam jedete (do vesnic jezdí opravdu jen couráky), jak moc spěcháte a kolik jste ochotni utratit. Třeba do Nikka jsme místo superexpresu vzali superlevný couráček (co se v jedné vesnici rozpojil do dvou směrů) a zdrželo nás to asi jenom o hodinu. (Zato jsme zde potkali skotský pár ve středních letech, co vychoval 4 děti, žil 2 roky v Římě a zrovna začínali 10měsíční cestu kolem světa. Ach! Po nejmíň 25 letech manželství! Aaaaaach!)

Normální vlak. Prostě fakt úplně normální :-). Fakt to tady není jak na Marsu…

Lístek na vlak se dá vždy snadno koupit v automatu na nádraží. Skvělá je ovšem myšlenka “fare adjustment” (nebo dorovnání jízdného), kdy stačí, že si koupíte lístek do kterékoli, klidně nejbližší, stanice a ve své cílové stanici těsně před turniketem doplatíte zbytek. Samozřejmě taky v automatu. Stokrát se vyplatí se zejména tam, kde visí cenová mapa pouze japonsky. Včetně čísel pochopitelně. Člověk je rád, že jede na správnou stranu :-).

Co nám přijde trochu překvapivé, jsou pravidla na sezení. Sedí ten, kdo přijde první. Hotovo dvacet. Sice v Japonsku existuje určitá iniciativa podporovat výskyt maminek s kočárky, těhotných a postižených v ulicích a dopravních prostředcích (například dedikovaná sedadla), málokdo to dodržuje. Trvalo mi skutečně dlouho přesvědčit maminku s nádhernou japonskou holčičkou na břiše a 2 velkými taškami, aby si sedla místo mně. Nechápala, odmítala… ale byla jsem vytrvalá. Jako správná pražská babička se pak málem bila za to, abych si tam po jejím výstupu zase mohla sednout. Arigató gozaimas-ta! Arigató gozaimas-ta! Pochopili jste správně, že za celou dobu jsme ve všech městských vlacích dohromady potkali kočárek – slovy – jeden.

V Japonsku je také hodně, ale opravdu hodně, seniorů. Kultura je nastavená tak, že si jich každý váží a jsou normálně začleněni do společnosti. Až tak normálně, že nepožívají skoro žádných faktických výhod. Ovšem jako správní senioři kdekoli na světě si je ti protivnější dokáží vydupat i tak. Hůl výhodou!

Vlaková síť je samozřejmě napojená i na metro všude tam, kde ho mají. Žádné přesedání z nadzemky na podzemku na Hlaváku se nekoná, což hodně zvyšuje praktičnost a taky popularitu vlaků. Tokio má dokonce kromě několik linek metra i jednu vlastní vlakovou, která skoro všechny podzemní trasy protíná.

Vlakovou síť provozuje několik dceřiných společností Japan Railways a v tomto systému fungují ještě i soukromé společnosti. Skoro nikde to ale díky integraci nejde poznat! Možná má lísteček do turniketu jinou barvu zadní strany, automat na nákup nebude zelený, ale modrý, nebo vlak řídí počítač místo strojvedoucího, ale jinak aspoň zdánlivým hlavním a společným cílem je skutečně zákazníka přepravit. Včas a pohodlně.

České dráhy se mají hodně co učit… akorát ty dědoušky nechce prosím sedět.

—

Poznámka na závěr o tzv. Japan Rail Pass, pokud opravdu cestu do Japonska budete plánovat.

Všichni včetně těch nejdůvěryhodnějších zdrojů vás budou přesvědčovat, že tato karta je nejlepší transportní kauf. Týdenní, 14denní nebo 21denní karta vás v rámci své ceny přepraví kamkoli jakýmkoli vlakem (kromě jednoho druhu šinkanzenu – ano, Nozomi) v rámci své jednotné ceny. Koupit se dá pouze v zahraničí jako voucher, v Japonsku se pak vymění za elektronickou. Karta se vyplatí, když opravdu hodně cestujete! My jsme v rámci 3 týdnů absolvovali trasy Kansai-Osaka, Osaka-Kjóto, Kjóto-Nara, Nara-Osaka, Osaka-Kobe, Kobe-Himeji, Himeji-Tokio (Nozomi), Tokio-Kamakura-Tokio, Tokio-Nikko, Nikko-Tokio, Tokio-Osaka-Kansai (Nozomi) … Vyjmenovávám to takhle nejapně pro představu, že aby se vám cena karty jenom vrátila, musíte toho najezdit minimálně 2x tolik… Dobře, že jsme si to spočítali před cestou – ušetřili jsme dobrých 10 000 Kč.

A radím vám dobře, nekupujte ji u “oficiálního” prodejce dojaponska.cz, protože takhle nevýhodný kurz svět neviděl.