Cesta do Indonésie

Kočky pořád ještě otravují, vrukají a lezou po nás hlava nehlava, což je pro mě snad jediným důkazem, že jsme zpátky doma teprve krátce, když se to zdá tak strašně dávno. Ale tak si aspoň zavzpomínáme! Na strastiplnou cestu, krátkou zastávku v Singapuru a taky výlety po městečcích, sopkách a deštných pralesech Sulawesi. A na to, jak pršelo – protože to taky katarský člověk často nezažije, že :). Samozřejmě že hlavní náplní naší dovolené bylo potápění, ale to vyčleníme samostatně.

Jezero Linow, severní Sulawesi

Emerald Hill, Singapur

Samotná cesta začla zajímavě – na letišti jsme se dozvěděli (společně s asi 10! dalšími lidmi), že letadlo je “overbooked” a na palubu už se tudíž nedostaneme. V půl jedné ráno nás to dvakrát nepotěšilo a začali jsme se dost důrazně domáhat nějaké nápravy. Bylo jasné, že už teď prakticky ztrácíme cenné singapurské hodiny! Nakonec jsme svižným během chytli aspoň letadlo do Hong Kongu, což je sice prakticky stejný 7,5 hodinový let jako do Singapuru… ovšem s tím, že v tom Singapuru člověk furt ještě není

Naštěstí jsme s tímhle fiaskem dostali aspoň malý bonus a letěli jsme business třídou. Čili naležato, což není v noci a na tak nepříjemně dlouhém letu vůbec k zahození Ale do Singapuru jsme se samozřejmě přece jenom nějak dotrmáceli. Záhadně, jak jsme se natáhli na hotelovou postel, trable byly zapomenuty. A tak jsme rovnou vyrazili do Chinatownu. Dalo by se tady procházet, nakupovat i jen tak pozorovat cvrkot hodiny, opravdu to tady žije. Ale už to prý dávno není tradiční čínská enkláva, ono se ani nejde v zemi se 75% čínskou populací čemu divit.

Singapurský Chinatown v noci

Na druhý den jsme vyrazili do proslulé singapurské zoo. Nejdřív to vypadalo, že snad nikdy nevyjde slunce (kdo to kdy viděl, aby v 7 ráno byla ještě tma!) a pak, že snad bude pršet! Obojí byly ale jen výhrůžky a procházka po zoo byla fantastická! Strávili jsme tady pouhé 4 hodiny, což při rozloze a programu je skutečně prohlídka jen tak tak. Je toho tady tolik k vidění a hlavně, i když je člověk z evropských zoo už zvyklý na výběhy bez mříží apod., tady to nabírá ještě úplně jiný rozměr. Ze zoo jsme se pak přesunuli na samotný jih Singapuru, na ostrov Sentosa, kde jsme měli zálusk na místní akvárium. Asi jako takovou předehru, než se kvůli tomu budeme muset namočit Akvárko je to celkem pěkné, jeho dominantní část tvoří dlouhý tunel, který inovativně projíždíte na eskalátoru. Jinak je tu ale už jenom pár akvárek – ale zato se zajímavými věcmi, které zas tak obvyklé nejsou – chobotnice, murény, krabi… Ale zas ne že by se to nedalo nalovit v okolních vodách.

Napoleon wrasse v singapurském akváriu

A bílí tygři v singapurské zoo, nikoli v Liberci :)))

Po procházce (a projížďce po Sentose) jsme ještě jeli na krátkou obhlídku Orchard Road, což je největší nákupní ulice v Singapuru a svůj obchod tu mají snad všechny velké světové značky. Jinak je tu ale taky mraky restaurací a barů, téměř všechny s živou hudbou a tancujícími lidmi. V Singapuru je prostě všechno na pohodu. Je tu nádherně zeleno, všude jsou parky, tráva a stromy, domy i silnice jsou v perfektním stavu a je tu všechno perfektně zorganizováno. Taky je tady neskutečně čisto a prý i bezpečno. Dneska už se skoro na každý výlet díváme tak, jestli by se tady dalo žít. A v Singapuru teda asi dalo

Singapurská fotogalerie na Picase zde.

Ale teď už šup na Sulawesi. Do Manada jsme doletěli akorát na velikonoční pondělí, bylo deštivo, nebo možná jenom vlhko – mezi tím je v Indonésii dost tenoučká hranice. Hned na první pohled nás upoutaly megalomanské kostely vedle dřevěných domečků se střechou z vlnitého plechu. Severní Sulawesi je silně křesťanskou oblastí s historií množství misií datujících se už od 18. století. Primární zájem o tuto oblast přitom přitahovalo hlavně koření – hřebíček a muškátový oříšek, které se staly hlavním a skutečně masivním vývozním artiklem. Každopádně každá vesnice o 30 chalupách má až 5 kostelů a na místní návsi není neobvyklá partička s charitativním boxem na sbírku nového kostela. Čili vždy a všude se dá narazit na nejrůznější převážně extravagantní kostely v různém stádiu dokončenosti (i zchátralosti podle rychlosti, jak si džungle nárokuje každý zabraný metr čtvereční zpět).

Výhled na Bunaken National Marine Park – odleva vystouplý Manado Tua, vedle plochý Bunaken, za ním plochý Montehago, vpředu vpravo malinký Siladen a vpravo za ním Nain. Hloubka mezi posledními dosahuje až 2,5 km.

Kráter sopky Mahawu

O Sulawesi, dříve se mu říkalo Celebes, leží na předělu tektonických desek (Ring of Fire) a celá tato oblast je tedy takovým magnetem přírodních úkazů. Častá jsou tu zemětřesení a taky tu a tam nějaká sopečná estráda. Označení “neaktivní” sopka pro každý druhý kopeček ovšem znamená pouze to, že kopeček nehodlá v dohledné době dštít kamení a lávu. Mount Mahawu, druhou největší sopku severního Sulawesi,  jsme dokonce prozkoumali až výhledem na kráter. Taky je “neaktivní”, protože poslední výbuch byl už přece tak dávno (před 55 lety)

Podobně jako v Arábii je i zde kladen důraz na koncentraci dovedností. Takže jako u nás se dají koupit šperky na Gold Souqu, tady si skočíte koupit dům do Woloanu a nádobí do Pulutanu. Celá vesnice se tu bude věnovat právě tomu a jednomu řemeslu. Pravda, je to asi i praktické – všechen materiál a nářadí na jednom místě.  Zvlášť extrémní se nám to ale zdálo ve Woloanu, kde se staví dřevěné domky v tradičním stylu oblasti Minahasa. Stojí zde asi 30 “typových” domů, které jsou ale zbity jen napůl – každý hřebíček napůl čouhá… aby se dal snadno vyndat, až si tenhle domeček kupec vybere, a bude v krabicích převezen na jiné místo a znovu postaven. Prostě materiály a nářadí na jednom místě je heslo dne

Woloanské domečky

Sulawesi je taky díky sopečné půdě neskutečně úrodnou oblastí. V podstatě se daří úplně všemu s minimálním úsilím a říká se, že úroda je tady běžně 4x do roka. Země zaslíbená, ne? Farmáři ovšem nejraději hospodaří právě na té nejúrodnější půdě nejblíž sopkám, což se ale nelíbí místní vládě a neúnavně je vystěhovává (a oni se neúnavně vracejí). Kromě hřebíčku a muškátového oříšku tady roste x druhů banánů, citrusy, ananasy, všechny možné zeleniny a taky čili papričky. Ty jsou dokonce základním kořením (co kořením, ingrediencí!) této oblasti a nepálivé jídlo v podstatě neexistuje. Utlumit se to dá tak akorát 3násobnou dávkou rýže, která už nám popravdě lezla po dvou týdnech ušima!

Do Tangkoko National Park (druhého nejslavnějšího národního parku – po podvodním Bunakenu) jsme se nechali zlákat nejen na procházku deštným pralesem, ale taky za vzácnými nártouny celebeskými (tarsius spectrum, Hanko), nejmenšími primáty na světě. No a našli jsme je!

Nártoun, roztomilé 10cm zvířátko

Sirné výpary kolem jezera Linow

Oběd na jezeře Tondano

Podívat se na ně můžete společně s dalšími “nadvodními” fotkami ze Sulawesi na Picase.

Ale krásných míst je tady ještě mnohem víc! Největší jezero Tondano, které slouží na zadržování vody při každoročních povodních v období dešťů, na chov ryb, jako zdroj pitné vody i k výrobě elektřiny. Jezero Linow, které září nespočtem barev a derou se kolem něj ze všech stran sirné sloupce. Anebo autentické tržnice přecpané jídlem, masem, mouchami a blátem. Prostě zážitek pro každého, zvlášť pro ty odvážnější