Rubrika — Katar

Dnes to je na deň presne čo som pred rokom a 3 dňami po x-mesačnej štrapácii, dohadovaní a preťahovaní sa so súčasným zamestnávateľom dorazil do Kataru. To by človek neveril, ako to letí. Ono sa toho teda i hodne udialo či už tu alebo medzičasom doma. Ale aj tak … rok v Katare, hmmmm. Možno to stojí za malú rekapituláciu toho s čím a kým všetkým sme sa zoznámili. Takže poďme na základné údaje doplnené našim pohľadom na vec.

[Cist dal →]

Sestrojili jsme naprosto ďábelský plán na to, jak získat nejnovějšího (čili sedmého, čili posledního) Harryho Pottera v zemi, kde všechno zkejsne na celnici do nevidim. A ačkoliv bylo naše organizační úsilí po právu zmařeno, jsme spokojení.

[Cist dal →]

Ačkoliv máme technicky k potápěčům dost daleko, společensky už na tento status dosáhneme – totiž v rámci členství v místním Dive Clubu. Jednou za rok klub pořádá výroční bál, kde se neopreny vymění za fraky, regulátory za doutníky, nitrox za šampaňské a ploutve za lodičky. Po frenetickém shánění chybějících kusů garderóby jsme se i my zapojili do víru noci.

[Cist dal →]

Měla jsem dřív takovou vizi (z níž jsem samozřejmě vyrostla), že písemnou práci z okruhu Politické systémy napíšu o Kataru – emír, parlament, volby a takové ty věci. Ale stačilo mi přečíst si ústavu s celou tou svobodou slova a konfrontovat ji s realitou. Takže z toho sešlo, ale aspoň vám přiblížíme, jak to taky někde může fungovat a že i taková ústava může být lež jako věž.

Ode dneška Katar blokuje Flickr, server na sdílení fotek s desítkami milionů uživatelů, a to už je i na mě dost za hranicí snesitelnosti. Cenzor už ode mě jeden peprný e-mail dostal, ale tady se státní úřady bohužel nenamáhají s odpovědí. Vlastně by mě docela překvapilo, kdyby to četli

[Cist dal →]

Radia, 21 (Katar)
“Moje sestra se bude vdávat, myslíme tak za tři nebo čtyři měsíce. Záleží na tom, jak se ženich rozhodne. A můžu se tě zeptat, ty sis manžela vybrala sama?” “Ano,” povídám. Plachý úsměv a nevěřícný údiv na oplátku.

“A jak dlouho jste spolu?” “Pět let”. “Aha, vzali jste se před 5 lety.” “No, před 9 měsíci”. Nechápavý pohled, ale je to moderní dívka v abáje a šátku (bez závoje), umí se chovat a jisté pohoršení dokáže skrýt.

“A vy jste spolu bydleli tedy opravdu ještě než jste se vzali? A žili jste u tvých nebo u jeho rodičů?” “My jste bydleli úplně jinde.” Tady už se to skrýt nedalo. “A… a…. a…. tvoje maminka neřekla třeba….. ne!!!” “Ne.”

[Cist dal →]

Po delší zimní přestávce jsme v pátek otevřeli sezónu výletů do pouště. Já jsem letos ještě nebyla, protože jsem ten úplně první propásla pro vyšší dobro. Ivan sice byl, ale byl zaneprázdněn (línej), aby o tom něco napsal Takže teďka poprvé. O jezdění po dunách, grilování a rybách štěstěny.

[Cist dal →]

Minulý čtvrtek odsouhlasila Praha kandidaturu na pořádání letních olympijských her v roce 2016, respektive 2020. A co čert nechtěl – na rok 2016 si brousí zuby i Doha! Upřímně řečeno jsem trošku rozpačitá, co je lepší – sláva, kterou si Čechy upřímně zaslouží, nebo dluhy, které si daleko spíš může dovolit Katar? Nazvěme to třeba problematikou dvojsečné zbraně.

A co si myslíte vy? Měli bysme do toho jít?