Člověk se od těch dětí dozví neuvěřitelný věci! Například “Tady když si šáhneš, tak tady máš pod vláskama kost. A tady když si šáhneš…” (na bříško), “tak tady máš trošku masíčko.” No a nekecá!

[Cist dal →]

Končí február a v miestnych pomeroch teda aj zima. Prví odvážlivci sa už povaľujú pri bazéne v plavkách, otužilci trénujú priamo v bazéne a my beháme po parku v tričku. Krátka, ale vcelku rušná zima. Po rokoch sme sa odvážili vycestovať v zime a vyskúšať si, aký je to pocit pri teplote okolo nuly.

[Cist dal →]

Pupáč roste, dalo se čekat něco jinýho? 🙂 Co je ale neuvěřitelný, že i s takovým nákladem mám “v pase” o 5 cm míň než přes prsa. Přes zadek to ovšem až tak neuvěřitelný není – haha. No ale dítě ví nejlíp, že.

Pomalu odškrtávám ze seznamu jednotlivé položky – hlídání pro Theušku, až budeme v nemocnici; naskenovat a vytisknout kopie dokladů; rozhodnout se pro dulu; finalizovat porodní plán; zašít šátek; přebrat plínky… Prostě to málo, co se dá naplánovat. Theuškovi bych ještě ráda nechala nějaké kroužky. Jenže zároveň si nechci hrát na hrdinku a mám takové tušení, že budu ráda, když se přes den zvládneme najíst a vymyslíme nějakou smysluplnou činnost i bez cestování mimo nejbližší okolí domu. Bude to složitá rovnováha.

[Cist dal →]

Příště až budu doplňovat tuto “ročenku”, budou tomuhle krásnýmu vychechtovi tři roky a navíc už bude velkej brácha (ťuk ťuk). Tolik se toho změní, a přesto doufám, že jeho svět zůstane šťastný a v důležitých věcech neotřesený…

Přes den ještě někdy spí (třeba dneska po plavání :-)), ale často už dává svou aktivitou jasně najevo, že to prostě nepotřebuje. A z toho plynoucí brzké a navíc rychlé večerní uspání je zase pro nás překvapivě příjemná novinka. A pak spí většinou až do rána přilepenej na střídačku ke mně nebo k Ivanovi 🙂 a zááásadně odkopanej.

Strašně nás baví, jak umí vyprávět! Takhle, ne že bychom nebyli rádi za chvilku ticha, mele opravdu nepřetržitě :-), ale je úžasné, jak entuziasticky popisuje i komplexní události s prvky toho, co se stalo, stane, má stát nebo je někde viděl. Správným dotazováním se dá doptat už skoro na cokoliv a jsou to opravdové konverzace.

Ale taky “konečně” pořádně vzdoruje, jen tak z principu bez zjevného cíle, zřejmě hlavně aby si osahal, jak to kolem něj funguje. “NE” je první odpověď na všecko, než se zamyslí nad skutečnou odpovědí, náladou nebo preferencí. Je to těžká a soustavná zkouška trpělivosti, vyjednávání a přehodnocování toho, na čem je opravdu potřeba trvat a kde je naopak nutné nechat dítěti volnost k růstu a poznání vlastního názoru. Lekce za lekcí x-), díky za to, Bubloško.

Tak si to shrnem:

[Cist dal →]

O Vánocích jsme stihli jednu velmi důležitou oslavu – babička “jeřmanická” oslavila osmdesátku!

Narodila se doma x-) 27. prosince 1933 v Železném Brodě, ale skoro celej život žila v Jeřmanicích u Liberce – s obrovskou užitkovou a okrasnou zahradou, zvířectvem a 3 dětma 🙂 To nejmladší víc než 2 roky kojila a je jedním z mála lidí, kteří Theušku za totéž nelitují :o) Měla mladšího bratra Jirku, který už tu ale bohužel není, stejně jako její manžel – náš děda. Asi dvě největší ztráty jejího života.

Pracovala v Jednotě a pak na jakýmsi úřadě v Liberci (budovu si ještě živě pamatuju, ale co to bylo za instituci, jsem jako děcko nepochytila) a nakonec na obecním úřadě. Myslim, že ještě dnes by leckdo její organizační schopnosti a generálství ocenil :). Dělá nejlepší švestkovej koláč na světě a taky bezkonkurenční bramboračku.

Zdraví jí myslím ještě slouží dobře (hlava obzvlášť), jenom ty kolena a tlak nejsou, co bejvaly. Doufám, že se teď napodruhé k operaci těch kloubů opravdu odhodlá (ale viděla v televizi, jak se to dělá, takže chápete, že je to hnusný :-))).

Aktuálně má šest vnoučat (z toho jen 1 kluka :o) a 2 pravnoučata (tam je to s klukama zatím nastejno :-). A brzo nás bude ještě víc, tak ať nám tady ta babi ještě dlouho vydrží a brzo zas skáče jak křepelice!

Poznáte, kdo je komu podobnej a kdo je “cizí”? Lenka je překvapivě naše 😀 

Zleva nahoře: Ivan, Lenka, Péťa, Káťa, Věrka, moje mamka, Honza. Zleva dole: Verča a Theo, babi a můj táta.

Aktuálně zbývá skoro přesně 10 týdnů, takže břicho je větší a větší, až bude největší na celém světě! Já bych ho směle nazvala už monstrózním, ale potřebuju si bohužel ponechat silnější adjektiva na měsíce nadcházející…

[Cist dal →]

Tak abych to dopověděla. 15. prosince v noci jsme sedli na letadlo směr Vídeň a ráno se probudili někde nad Německem. A adventní kalendář letěl, potvora, s námi.

[Cist dal →]