Hlásit se to musí (zima 2013)

Člověk se od těch dětí dozví neuvěřitelný věci! Například “Tady když si šáhneš, tak tady máš pod vláskama kost. A tady když si šáhneš…” (na bříško), “tak tady máš trošku masíčko.” No a nekecá!

Povídáme si o Vánocích a adventním věnci. “Jakou jsme tam Theuško měli ještě svíčku – žlutou, hnědou a…?”
– “Nó….Já už si to asi nepamatuju.” (Body za upřímnost).
– “Červenou!”
– Vítězoslavně: “Červenou, á-ha!”

Stačilo jedno odpoledne s tatínkem a druhej den jsem byla poučena: “Když se budeme takhle rychle houpat, musíme dát pozor, aby se houpačka neutrhla. Museli bysme zavolat hasiče! Vytáhli by žebřík a sundali mě.”

Některá slova si ještě úplně nesedla: “Maminko, kde je tady to… připoutkovátko?” (o pásech v autě)

V lednu pršelo, ale musela jsem jet urgentně zaplatit plavání, tak mě kluci vyhodili u bazénu a sami jeli zatím nakoupit. “Maminko, jak jsme jeli s taťkou, tak se nám zamknuly kolečka. A se to sklouzlo a museli jsme couvat píp píp.” Jo, fakt skončili po smyku na chodníku.

Občas je potřeba se ujistit, že se věci nevrátily k dřívějšímu stavu. “Už jsem malinkej? Už můžeme vytáhnout tu žlutou motorku?” (ta, jak si na ní už asi před rokem brousil kolena o zem :-D).

Theuška drží v ruce můj mobil. “Já to žeknu taťkovi.”
– “Tak počkej, já ti ho vytočím.”
Ivan mezitím z telefonu: “Ty mi voláš?” Poučení: telefon nutno zamykat a zrušit předvolby :D.

– “Kdo to vypil ten džusík?” ptám se.
– “No to já nevim… Asi nějakej elefant!”

“Už mám narozeninám?”
Po dobrých třech měsících dennodenního opakování byl upřímně překvapenej, když jsme řekli, že ano x-). Sice se ptá dál :D, ale konverzaci lze nasměrovat na stále živé zážitky z oslavy.

“Seš bubloš, Bertíku?”

“Tatínku, podívej, maminka má v bříšku… Ježíška!” Vánoční věrouka zanechala nesmazatelné stopy.

U prohlížení svatebního alba rozpoznává Theuška jednotlivé členy rodiny, líbí se mu dort a kytičky, než se zeptá na tu klíčovou věc: “A kde je Theuška? Nebyl na světě? Co to žikááááš?!?”

Na začátku února jsem uslyšela první “Mám tě rád” s obětím kolem krku. Za dva dny se ho dočkal i Ivan. A Bertík :D.

Theuška si rád hraje s košem na prádlo. Jasně, že se tam vejde – a úplně nejlíp, když z něj všechno vyhází! “Maminko, hledéééj. Já jsem v hromádce! Jinak se tomu žiká koš!” Je prostě těžké takového Krtečka najít.

“Tatinkó, já jsem to pánovi šecko žek.” Koukám, jak Theuška odkládá, tentokrát Ivanův, telefon.
– “On někomu fakt volal?”
– “Ále, chlápkovi z Applu.”

S Ivanem dělaj večer hloupiny – hrajou si na “tatínko zakousnout”, “tatínko nožičkama nahoru” nebo na “pytel brambor”, co Ivanovi neúnavně padá přes rameno. “Ale já nejsem pytel brambor! Já jsem pytel červíků!”

Olympionik ve výcviku: “Koukni, jak točím. Vidíš, jak trénuju?”

U oběda: “Maminko, prosim si vodičku. Poběž, to zvládneš! Či, dva, jedna, teď!” Doběhla jsem ji, s takovou podporou!

Hádanka nad 2měsíčním Milesem: “Když to vyndáš, tak to pláče. A když to tam dáš, tak se uklidní.” Víte?

“A ty vlásky nahože levíčkovi se menujou žíva.” To skloňování je vedle nové znalosti naprosto geniální.

Co by se nedalo stupňovat? “Maminkó, co to tam je pšedaleko?”

Nezodpovědná matka si zapomněla doma peněženku, tak jsme se museli rychle vrátit autem domů. Zaparkovala jsem před domem, Theuška nechtěl vystoupit a ani mně se nechtělo s ním čachrovat. Tak jsem nechala běžet motor, písničky a upozornila Theušku, kdyby kdykoliv nastoupil do auta, ať strašně křičí. Vylítla jsem do bytu, popadla peněženku a za půl minuty byla dole. Theuška s velkým úsměvem na tváři: “Tak už jsem pšestal kšičet.”

Po večerním koupání mě jdou s Ivanem “hledat”. A když mě najdou, laskavě mě požádají, abych se odebrala uspávat: “Maminko, tak už vysmahni do postele.”

Nadšení z vlastno-tělně vrženého stínu: “A tam se objeví obrázek v tom písku!”

Theuška rozděluje krutonky do polívky. Sobě do kopce, mně 3 kusy.
– “Dáš mi ještě trošku?”
– “Ne, ty už máš dost.” Královské dělení.

“Zavoláme mravenečního doktora.” (Asi aby nám poklepal na srdíčko, potom napsal recepis?) “Ať nám změží miminko.” Tak to se na něj už těšim.

Hezké, ukecané jaro všem!