Dosud jsme park u Muzea islámského umění příliš neznali a nevyužívali, i když je tam mimo nádherné travnaté plochy u moře také dětské hřiště a trampolíny. Je to pro nás oproti jiným parkům zbytečně daleko a o víkendu se stejně na Corniche vydávají jen šílenci. Hodně šílenců.

A proto to musí být speciální příležitost, aby nás tam něco přitáhlo, třeba katarský sportovní den nebo dnešní Kite Festival – taková drakiáda.

[Cist dal →]

To se nám to pěkně sešlo: doznívající vlna separační krize a začínající období vzdoru. No teda… kdybych chtěla, aby mi něco viselo kolem krku 24 hodin denně, vybrala bych si něco lehčího :). A tiššího. Drahocenný je toto naštěstí až dost. Mamííí! Mamíííí! Necííí. Ne ne. Maminkooo! Ke mně. Ke mněěěě.  

To už jsou dny, kdy mi kaáásný (kreslí po nábytku pastelkama), moký (vylil konev), mňaaau (tejrá kočky), jedýýý góu (skáče z vejšky) a chytej (něčím metá)… přijdou jako pohodičkový hraní a spokojeně ho z povzdálí sleduju :-).

Ale hraje (si) i na něco jinýho než jenom na naše nervy :-). Začíná hrát imaginativní hry, v nichž se kostička mění v auto nebo vrtulník, houbičky se jako vagonky řadí za vláček a knížky v garáž. Upřímně líto mu je, že si nemůže do toho vláčku vlézt nebo že ho neveze… tak silná je i začínající dětská představivost :).

[Cist dal →]

Pokračování černobílé edice! Po Ivanovi a kachničkách další, náležitě expirovaná, Verča.

1983

[Cist dal →]

“Kížku! Kížku!”

“Kížkůůůůů!”

A jakou si donese? Chvíli přebírá, vybírá, ale určitě to bude jedna z těchto. Jeho momentálně nejoblíbenější.

[Cist dal →]

Když se lidi ptají, už konečně umíme “nepočítat”, ale jako normální lidi říkáme, že mu v dubnu budou dva :-). A neomylné příznaky Terrible Two’s na nás pěkně vystrkují růžky. O neci neci nenene rozhodně není nouze :-), jen aby o 12 sekund později byl stejný objekt nebo aktivita jeho největší životní touhou.

Ale však musí to tak být, když už ví, že On je Teška – samostatná osoba, která řídí své touhy, plány a požadavky :-). Tohle dělá maminka, tohle dělá tatínek a tohle dělá Teška. I prstíčkem si ukáže. Tohle jí, tohle nejí, tohle nosit nebude, sem vyleze sám, támhle potřebuje na pomoc ruku, sem mu stačí dotáhnout židli, takhle se kreslí, takhle se nekreslí, dejte sem nějaký auto!

K co to je? co to je? co to je? taky nově přibyl zájem o to, jestli je to zelný? Né? Modý? Né? Žutý? Dyť jsem si to myslel

[Cist dal →]

Plánovali jsme si nějakou úžasnou zimní dovolenou – Mauricius, Seychelly nebo Thajsko, Langkawi… a furt něco nebylo optimální a šibeniční omezení termínem a lety špatně pospojovaný a hotel drahej a potápění na nic a a a. Nakonec padlo až překvapivě úlevné rozhodnutí, že nepojedeme nikam…

Pak se nám ale naskytla příležitost zajet si velmi výhodně na 4 dny do dubajského Atlantisu na Palmě, a tak jsme se na poslední chvíli rozhodli a vyrazili.

[Cist dal →]

V neděli jsme po plavání zamířili do parku, kde Theuška poctivě piloval svou již téměř dokonalou odrážedlovou techniku. Táhlo ho to sem tam i na kózačky, drželi jsme se i jejich směrem, ale touha pohybu vpřed byla silnější. Já obvykle spíš jen zpovzdálí pozoruju a nechám ho, ať si jezdí, kam se mu zachce. Přiběhnout jsem ale musela, když se motorka zarazila v mezeře mezi trávníkem a chodníkem, překlopila se a Theuška už se sbíral ze země s velkým pláčem. Má helmu, pád byl pomalý a koordinovaný… ale schytala to brada – odřená na větší ploše, ale hodně povrchově, bez krve (ale těsně). Přelila jsem to vodou, osušila do kapesníku a jezdilo se dál :o).

Přivedlo mě to ale na myšlenku, že bych měla asi přehodnotit základní výbavu pro výjezdy do terénu.

[Cist dal →]