Na těch Theuškových 400+ slov to Sára se svým totó a uáááá asi těžko do druhých narozenin dopracuje, ale asi je to dobře. Škod nadělá za trojčata a pomalu mi začíná být jasné, že budeme s láskou vzpomínat na dobu, kdy ta pusa jela nonstop jenom jednomu z nich!

Opět avizuji předem, že toto je spíš příspěvek pro nás, skalní fanoušky a jiné sklerotiky. A po několik příštích měsíců bude průběžně aktualizován.

[Cist dal →]

Už 10. den jsme doma! Theuška je nemocný, a i když se konečně zlepšuje, nemoc mu dala pořádně na zadek. Sáruška taky část odmarodila, ale kombinací přirozeného navýšení spánku a kojení se z toho vyhrabala rychle a bez větších zádrhelů. Ten čas doma nám aspoň poskytl prostor nechat ji samotnou chodit na nočník a byť není od začátku tak 100% jako byl tehdy Theuška, funguje jí to taky :). Teď je spíš problém narvat na ni plenu, když to potřeba je :-D.

Narostly jí nějaké nezanedbatelné vlasy a moc si s tím nevíme rady :o), stříhat se to zatím snad ani nevyplatí, ale různé sponečky a gumičky neprocházejí. Nejlepší je účes ala vrabčí hnízdo nebo spíš krysí brloh :-D. Hodí se to k jejímu anarchickému pojetí péče o domácnost!

Jak přibývají slovíčka, budu jí muset založit vlastní slovníček, abych si jednou nepamatovala jen to, co všechno může být toto :).

[Cist dal →]

Anabázi kolem hledání domu už se věnovat nebudu, it’s done. Koupili jsme dům, který nejlíp odpovídal našim současným představám o tom, jak asi budeme během následujících 5-7 let chtít a potřebovat bydlet. Zahrada, park/les v blízkém okolí, minimální nutnost přestavby, 6+kk, co možná nejlevnější provoz, blízká škola a snesitelná doprava na metro.

Možná jsme ale udělali chybu, že jsme nekoupili už hotový dům, jak jsme si původně naplánovali. Tento dům byl hotový jen stavebně – chyběla fasáda, koupelny, podlahy, dveře, zábradlí, venkovní žaluzie, terasa a plot, které ale alespoň byly součástí “dodávky”. Podlehli jsme nějak dojmu, že toho zbývá málo, udělá se to vlastně rychle a navíc můžeme zasáhnout do toho, jak to bude všechno vypadat. A že dům stejně nepotřebujeme hned, stačí nám příští léto a to určitě do nějakého obyvatelného standardu dotáhneme.

No. Takže teď nějak podle plánu dokončujeme a termín příští léto je jen 7 měsíců daleko. Čili sakra blízko! Přebírat bychom měli v lednu ve stavu, kdy tedy bude hotové vše výše uvedené, a ačkoliv nad tím máme určitou kontrolu, stejně nezbývá v kvalitu než doufat.

Chybět ale stejně bude ještě hromada dalších věcí, bez kterých se bydlet nedá a o kterých hlavně bude následujících několik příspěvků – kuchyně a s ní celý obývací prostor, zahrada, herna, předsíň a některé ložnice. Zahrnu sem asi i koupelny, které taky nebudou hned dotažené úplně do finále a chybějí takové ty klasické neduhy typu zrcadla, police, něco na zavěšení ručníků a podobně.

Na nejkomplikovanější prostor v domě – obýváko/jídelno/kuchyni o 45 m2 bez jakéhokoli předělu, se dvěma prosklenými stěnami a navíc nepochopitelně umístěným kuchyňským oknem – jsme si už udělali malý tendr. Architektka i designérka z něj vyšly bez ztráty kytičky, myslím, že ani jedna by nebyla špatná volba, ale na realizaci zatím kuchyňské části jsme se dohodli s architektkou, která celou tu truhlařinu zvládne, myslíme si, líp zmanagovat. Designérka ale bude makat na jiných věcech a i na spolupráci s ní se docela těším. Nad zahradou mezitím hloubá spoluautorka přestavby libereckých Lázní, od které máme zatím echo, že zde bude velryba, sloni a kocoura si máme dodat toho vlastního :-D.

Takže šikovné lidi jsme asi našli, chválabohu, ale doprčic je to ještě tolik práce!

Dokonce to mohl být nejlevnější kostým století, takové zlaté tele DIY :-)! Staré tepláky, půjčené tričko a pár kousků filcu z domácích craftovacích zásob. Nojo, jenže Donatello nemá meč a bojovat nějakým dlouhým klackem je pod Theovu úroveň

Letos tedy chtěl jít Theuška za Ninja želvu. V létě viděl myslím tak 5 dílů kresleného seriálu a hrozně ho to uchvátilo. Asi pochopitelně, kluk prostě. Neví, kdo je kdo, asi ani v zásadě o co tam jde,  proč jsou to želvy, ale to je všechno vedlejší. Jsou to bojovníci a vyhrávají!

[Cist dal →]

Daleko od předchozích narozenin, daleko k těm dalším. Aspoň že nám to pěkně rozsekl včerejší svátek a brzké Vánoce :-). Takhle s mezerou půl roku už se toho nasbíralo, takže jak tak na to koukám, každá odrážka je skoro na jednu malou historku… Držte si klobouky.

[Cist dal →]

Jak je jí málo, stále je to nejhlučnější a nejvzteklejší batole, s nímž jsem kdy měla tu čest :). Je velmi, velmi, velmi roztomilá (zcela objetivně samozřejmě), ale proč ji všechno tak snadno vytočí? Nejde nandat bota, nejde vylézt na linku, nejde běhat po stole!? Nevyspala jsem se, mám asihlad, ale nic nechci. Áaaaaaa ve 3 sopránových oktávách, i slzy vymáčkne a do toho to její “mami-kó” :o).

Myslím, že je výrazně společenská, no asi jako už druhátka bývají. A taky manuálně šikovnější než býval brácha. Ráda si listuje knížkami, pořád dokola si obléká něčí boty a kalhoty, zkouší malovat, pracovat s modelínou nebo si sama napichuje krabičkové džusy. A kam nedosáhne, dotáhne si židličku. Celkem brzy, přišlo mi… určitě dřív, než jsem se na to stihla psychicky připravit :-D. Ve spojitosti s jejím neúnavným krámováním to bude ještě hodně zajímavý.

[Cist dal →]

Kde začít… Třeba nějakým tím klišéčkem, že to rychle uteklo a užili jsme si to :). I do toho by se to asi dalo napasovat a nemusela bych se s tím tady tři hodiny vypisovat :-D. Theo měl letos poprvé AGENDU, co všechno chce v Čechách a na Slovensku stihnout – vše, co si pamatoval z loňského léta. A taky letos poprvé pravidelně přicházel s otázkou, kdy už se vrátíme domů… My si můžeme myslet, co chceme, pro něj je Katar doma, normál, bezpečná rutina. Ale vás teď asi zajímá ta návštěva :).

[Cist dal →]