Úplně nerozumím tomu, jak se z lidí stávají ekologické bytosti. Vzpomínám si ve škole, že jsme do toho byli zasvěcování v rámci biologie, přišlo nám to srozumitelné a logické. A komu ne, tak na ně platila represivní opatření – jako úspory na odpadu, když máte míň toho smíšeného. Ale když není ani jedno…

[Cist dal →]

Myslím, že jsme prošli skvělou léčbou, jak se povznést nad to, že silikon u vany v Čakovicích není dokonale rozetřen. Jmenuje se Abdul a je to správce našeho domu v Doze.

[Cist dal →]

Aby to tady nebylo pořád zdlouhavě potápěcí, tak vezmu včerejšek stručně.

[Cist dal →]

Ako sa začína stávať pravidlom i tento víkend sme si naplánovali ponor. Konečne obaja po dolieční drobnej chrípky (vymenili sme si ju pekne na striedačku čo nás vyradilo z potápania skoro na dva týždne). Po prvý krát sme sa zároveň rozhodli zameniť už trošku známu oblasť OCR (pre tých, ktorí ešte nečítali staršie príspevky Old Club Reef) za prírodné koralové útesy na Inland Sea. Pokročilé teplé obdobie ale pripravilo niekoľko zaujímavých zmien oproti predchádzajúcim skúsenostiam v podobe prehriatej vody a spústy úchvatných ale nepríjemne páliacich medúz.

[Cist dal →]

Měla jsem dřív takovou vizi (z níž jsem samozřejmě vyrostla), že písemnou práci z okruhu Politické systémy napíšu o Kataru – emír, parlament, volby a takové ty věci. Ale stačilo mi přečíst si ústavu s celou tou svobodou slova a konfrontovat ji s realitou. Takže z toho sešlo, ale aspoň vám přiblížíme, jak to taky někde může fungovat a že i taková ústava může být lež jako věž.

Ode dneška Katar blokuje Flickr, server na sdílení fotek s desítkami milionů uživatelů, a to už je i na mě dost za hranicí snesitelnosti. Cenzor už ode mě jeden peprný e-mail dostal, ale tady se státní úřady bohužel nenamáhají s odpovědí. Vlastně by mě docela překvapilo, kdyby to četli

[Cist dal →]

Radia, 21 (Katar)
“Moje sestra se bude vdávat, myslíme tak za tři nebo čtyři měsíce. Záleží na tom, jak se ženich rozhodne. A můžu se tě zeptat, ty sis manžela vybrala sama?” “Ano,” povídám. Plachý úsměv a nevěřícný údiv na oplátku.

“A jak dlouho jste spolu?” “Pět let”. “Aha, vzali jste se před 5 lety.” “No, před 9 měsíci”. Nechápavý pohled, ale je to moderní dívka v abáje a šátku (bez závoje), umí se chovat a jisté pohoršení dokáže skrýt.

“A vy jste spolu bydleli tedy opravdu ještě než jste se vzali? A žili jste u tvých nebo u jeho rodičů?” “My jste bydleli úplně jinde.” Tady už se to skrýt nedalo. “A… a…. a…. tvoje maminka neřekla třeba….. ne!!!” “Ne.”

[Cist dal →]

Po delší zimní přestávce jsme v pátek otevřeli sezónu výletů do pouště. Já jsem letos ještě nebyla, protože jsem ten úplně první propásla pro vyšší dobro. Ivan sice byl, ale byl zaneprázdněn (línej), aby o tom něco napsal Takže teďka poprvé. O jezdění po dunách, grilování a rybách štěstěny.

[Cist dal →]