Pre niektorých z vás určite mestečko Dobronice nemusím predstavovať. Pre ostatných iba krátky popis. Dobronice sa nachádzajú u Bechyně na Lužnici. Menšia bezvýznamná dedinka uprostred lesov na Táborsku. Zároveň ale miesto, kde VŠE v Prahe vybudovala svoje športové výcvikové stredisko. Kurty a ihriská na všetky možné i nemožné športy, trasy pre horské bicykle, zásoba kánoí, kajakov i pramíc … To všetko v krásnom prostredí spolu s miestnym barom, saunou a samozrejme bandou kamarádov, s ktorými Dobronice navštevujeme posledný augustový týždeň už asi tak 15 rokov. (Hernajs, to je už fakt toľko?)

[Cist dal →]

Společně s bezinkami nazrál v září čas uvařit letošní dávku slaďoučkého temně rudého likéru.

[Cist dal →]

Ivan nastoupil ve čtvrtek ráno v Táboře do autobusu na Nitru, zatímco já jsem se naloďovala na 13hodinový let do Prahy. V pátek jsme se měli setkat na východním Slovensku, po dvou letech oslavit se širokou rodinou naši svatbu 🙂 Za tu dobu se samozřejmě nasbíraly i další příležitosti, tak jen málokdo nakonec odcházel bez kytky nebo dárku.

[Cist dal →]

Jasně, měli bychom teď po dvou letech v Kataru mít byt zaskládaný krabicemi a do nich ukládat nádobí, přihazovat knížky a oblečení (jak mi neopomenou někteří z mých kolegů v práci často připomenout), ale rozhodli jsme se tu ještě chvíli vydržet. Dva roky fakt utekly jako voda, i když se to těch prvních pár měsíců zdálo nereálné. Teď ale jedeme na každoroční obhlídku Čech.

[Cist dal →]

Tak je to tu. Utiekol rok od článku “Prvý rok v Katare“. Pôvodne plánovaná doba pobytu pomaly uplynula. No pomaly, skôr dá sa povedať, že uletela. Asi sme už spomínali, ale z nejakého dôvodu v týchto končinách čas neuteká. Čas urputne šprintuje tak, že stíhame zaznamnávať iba jednotlivé týždne. Dni sa pomaly vytrácajú. Zrejme jednotvárnosť miestneho počasia v kombinácii s urputnou rutinou práce.

[Cist dal →]

Bertík tuhle seděl se soustředěným výrazem upřeným k zemi. Kryšpín jistil z bezpečné vzdálenosti, on se vůbec nerad bezhlavě hrne do nějakých větších akcí. Když tak seděli asi 5 minut, pojali jsme podezření, že to není jen tak.

[Cist dal →]

Kurz identifikace mořského života nám ještě chybí, ale vybaveni fotoknihami a vševědoucím internetem se přece jenom trošku zlepšujeme. Tentokrát za pomoci již dříve zmíněného článku v National Geographicu (v této české verzi bohužel bez textu); pro anglicky čtoucí zde. Fotky žádná sláva, ale na tuhle drobotinu bohužel nemáme a nebudeme mít techniku… Nicméně, je to tak zajímavý, že to sem stejně šoupnu. Vše je z víkendové výpravy na vrak Pericles.

Identifikovala bych jako Flabellinu v modré barvě (v hloubce cca 15 m), délka 2 cm

[Cist dal →]