Tak jsme tento měsíc se slzou v oku vyřadili první oblečky. Přitom to byly hlavně ty provizorní, které jsme narychlo koupili, když mu všechno, co jsme měli v novorozenecké velikosti, bylo veeelké. Ale stejně… x-).

Čekalo nás ale ještě spousta dalších pokroků, teprve teď ten vývoj nabírá pořádné grády. Považte, úsměv!  Pravý start společenského života.

[Cist dal →]

Dvoje kočičí narozeniny! Už to jsou oba “školáci” :).

Pomalu si zvykají na nový životní styl kolem Theíka. Už neprotáčej oči, když zapláče. Už nespěj na přebalováku, protože tam je přece jenom moc velkej frmol. A už se přijdou i pomazlit, když malej leží mezi náma :). Otrkali se, ale je otázka, co to s nima udělá, až zjistí, že tohle lidský mládě nebude takhle neškodný pořád :-D.

Všechno nejlepší, klucíí.

A je to tady, první růstový spurt. Theo se kojí 10x DO ODPOLEDNE a od odpoledne až do noci v intervalech 20 minut pije, 3 minuty spí (a to jedině na rukách). Aneb, jak se dříve říkalo, “mám slabý mlíko”. Je dobrý vědět, že je to většinou vlastně úplně jinak…

[Cist dal →]

Theík už je tu s námi celý jeden měsíc! A z novorozence tak máme ze dne na den kojence :). Stále zlatýho a čím dál víc milovanýho, nutno podotknout. Všechno nejlepší k měsíčninám, Ptáčátko x-).

[Cist dal →]

Theo se narodil s celkem slušnou porodní váhou 2 500 gramů, která možná ale byla částečně ovlivněná 2 litry tekutin, které do mě v rámci zastavení porodu napumpovali. Ale pak přišla žloutenka, která z přirozeně spavého novorozence udělala nevzbuditelnou Šípkovou Růženku. Každé krmení jsme strávili 90 % času buzením, což bylo vyčerpávající, ale po návštěvě laktační poradkyně se i to částečně zlepšilo (není to jen tak “umět” dítě šetrně probudit).

Nicméně po 8 dnech skončil Theo na 2 220 gramech a pod hranicí “povoleného” 10% úbytku.

[Cist dal →]

Spokojeně spinká téměř všude :). Třebaaa…

U tatínka po obědě…

[Cist dal →]

“Všude se sice malým chlubí, v cukrárně, na hřbitově babkám, sousedkám a říká, že je jako z královské rodiny, že má dvě jména, Theodor Erik, toho Erika že má po babičce, ale kde přišli na toho Theodóra.. Ona znala jednoho za války na Chlístově…”. Z úst Theíkovy prababičky. Geniální!

Se jmény se nejde zavděčit. Tamto  je někomu moc obyčejné, druhému extravagantní, jiné moc používané, další divné a v neposlední řadě stará známá písnička “já jsem znal jednu a to byla pěkná slepice” :-))). A proto toto rozhodnutí není k diskusi široké rozvětvené rodiny ani náhodných kolemjdoucích, ale rodičů.

[Cist dal →]