měsíců. Někdy mám ale pocit, že 3x mrknu a bude to LET! Ty dny strašně letí a za měsíc to bude rok. Uff.

Je to vůbec ještě miminko, když to stojí a potácí se kolem nábytku? Nebo je to už velkej kluk maskovanej buclatýma tvářičkama a prstíkama, co ještě spíš píchnou kočku do oka, když ji chtěj vlastně jenom chytit za ucho? 😀

Miláček.

Co je potřeba si tento měsíc zapamatovat?

[Cist dal →]

Čas sa sústavne zrýchľuje. Práve sme si uvedomili, že je to už mesiac, čo sme sa vrátili z našej prvej rodinnej dovolenky. A doteraz sme sa ani poriadne nestihli podeliť, aké to bolo. Takže aby som doplnil chýbajúce údaje – bolo to úplne SUPER!

[Cist dal →]

Samozřejmě že každý rodič chce, aby jeho dítě bylo zdravé, chytré, šťastné!

Theo se narodil skoro o čtyři týdny dřív, těsně na hranici, kdy byl ještě považován za nedonošence. Stejně jsem ale strach nějak neměla, měla jsem prostě pocit, že je všechno v pořádku. Byl “velkej”, silnej. dopečenej.

U levého ouška měl maličký kožní výrůstek, o kterém jsme si nemysleli nic zvláštního. Prostě výrůstek. “Preauricular tag”  dle propouštěcí dokumentace z porodnice a žádanka na sono ledvin a test sluchu. Ukázalo se, že v souvislosti s tím, kdy se tyto tagy vyvíjejí, mají některé děti zvýšenou pravděpodobnost postižení sluchu nebo ledvin. Stále se ale jedná asi jen o 8 promile (z dětí s tagy).

3 dny

8 měsíců

[Cist dal →]

Neleze. Ale přece jenom maká na nových schopnostech svého pavoučího těla :).

– Umí na čtyři. Dělá to rád, dělá to často. I kolínka umí posouvat, i jednou rukou si dovede hrát s hračkou, ale to střídání a pohyb vpřed (nebo vzad) tam zatím nejsou. Nechyběj mu – plazení to jistí.

[Cist dal →]

“Osobnost vašeho dítěte se v tomto období začíná naplno projevovat,” píše se v odborné literatuře. Takže Theo je takovej opatrnej pozorovatel. V novém prostředí, ve skupině dětí nebo na plavání se nejdřív dlouho pozorně rozhlíží, než přikročí k nějaké akci. Opravdu nikam nespěchá, postupuje v objevování pomaličku a s velkou rozvahou. V roce chodit nebude :), ale přechod z plazení na čtyři, zvedání se do kleku (a do stoje ehm) je úúúplně dostačující pokrok.

Třikrát, někdy i čtyřikrát denně, dostává kromě kojení i ovoce a zeleninku, chleba, těstoviny… Jí velice dobře (však se koukněte na ty líčka x-), sám se krmí, neplive, pracuje s kouskama. Experimentuje! Pomeranč je na první cucnutí kyselej, ale Theo se otřepe a už se natahuje po dalším :).

Věřím, že obojí – opatrné zhodnocení nové situace následované nadšeným zapojením se do víru dění – se mu budou v životě hodit.

[Cist dal →]

První dětná dovolená (nepočítám-li před rokem Austrálii) je skoro tu! Theuška je už dost velkej na to, aby mu cestování nemuselo dělat větší potíže, ale zároveň moc malej na to, abysme se někam šíleně dlouho táhli nebo aby to tam bylo moc akční, rozkouskované, přejížděcí nebo jinak nevhodné pro malé děti. Omezení je dost.

Jedinej vítěz – Maledivy. Zabookováno po předlouhém výběru, odlet zítra brzy ráno (kdy obyčejně ještě pěkně vychrupujem, tak jsem zvědavá. Snad to Theo zvládne dospat za ty 4 hodiny v letadle.)

Jinak je to hlavně náš vzájemný dárek k narozeninám… těm minulejm ehm :-). Třicátejm! A třicátejmhmbmlmm…

Jsem docela nervózní, jak to zvládne(m). Sbaleno například ještě není.

Na smysluplné procházky je v Doze strašně málo míst, “po ulici” se tu prakticky chodit nedá vůbec. Takže když lidi nevyrážejí někam k moři (teď v zimě fakt nee), tak se nabízí tak akorát pár maličkých lokálních parků, Corniche a Aspire park. Do něj se teď vypravujeme čím dál častěji – jednak to máme kousek a jednak je to tam fakt moc příjemný. Zelený a tak :). Skoro by se dalo říct, že tohle je místo, kde se zdá, že se tady dá žít i venku.

[Cist dal →]