Už to bude skoro přesně 3 roky, co jsme jeden pokoj přeměnili na hernu pro Theušku. Vyklidit, položit koberec, trošku dětského dekoru a dva košíky na hračky. Stačilo, potěšilo a bohatě posloužilo.

O tři roky a jedno dítě později:

[Cist dal →]

Klimatizace utichají, parky se plní dětmi, rodiny přijíždějí na návštěvu, zima je na cestě :). Už to není do nevyhřívaného bazénu, i moře je jen pro ty nejotužilejší, ale ó můj podzime, jak je venku nádherně. Podzim je v Kataru určitě nejhezčí roční období. Po úmorném létě, byť jsme ho zde strávili jen částečně, je to velká úleva.

Na české poměry je celkem normální, že tříapůlleté dítko nechodí do školky – i kdyby bylo nakrásně natěšené a rodiče třeba už opravdu museli do práce, v Praze by se zřejmě z kapacitních důvodů “nedostalo” :o).

V Kataru ale “neinstitucionalizované” děti tohoto věku až tak normální nejsou (přičemž nepracujících žen jsou tu hromady). Umístit dítko je možné od 2 měsíců!, běžné je to spíš od roku, roku a půl, ve dvou už víceméně standard. Situace je pak o to složitější, že školku v českém pojetí (systém celý den si víceméně hrajeme, případně chodíme jen některé dny) lze navštěvovat pouze do úderu 4. narozenin. Pak následuje škola s každodenní výukou, ve které už děti mají rozvrh hodin, učí se (hravěji než šestiletí) číst a psát, nosí dokonce domů úkoly a dohánějí zameškanou látku např. v případě nemoci. A tohle nechci – ve 4 letech – už vůbec (za rok se nad tím samozřejmě zamyslíme znova).

Takže máme Theušku doma :). Z toho se mnoha lidem ježí vlasy, ale asi je to proto, že si pod tím nedovedou nic konkrétního představit. Nudí se doma s matkou a zatím ničeho schopnou sestrou? Chodíme aspoň ven? Bojí se dětí? Není pozadu?? Případně si rovnou myslí, že musím být nějaká supermatka s nekonečnou trpělivostí, tavnou pistolí v jedné ruce a organickou kedlubnou v druhé…

Stručná odpověď je ta, že Theuška není “doma” o nic ochuzen a je spokojený. Dlouhá odpověď následuje.

[Cist dal →]

Když sousedi z compoundu vyhlásili na čtvrtek 30. října halloweenskou akci, vůbec jsme neváhali a rozhodli se hned zapojit. Loni jsme na masky koukali jen z balkónu v 1. patře a bylo to pro batole tak akorát.  Letos už to chtělo udělat ten další krok.

“Theuško, jakou masku bychom si mohli udělat?”

– “Vláček!”

Všechno je ale posledního půl roku vláček. Namalujeme si… vláček. Koukneme se na večerníček… s vláčkem třeba? Takže to se snadno řekne, ale hůř udělá! Takovej kostým…

“A co třeba strojvedoucí? Nebo výpravčí?”

– “Vláček radši.”

Takže jsme zagooglili a prošustrovali Pinterest a usoudili, že nic není nemožné :).

[Cist dal →]

Nudný titulek pro další velmi akční měsíc! Sedmiměsíční Sáru už nic nezastaví – neneneeeee. Sebevědomě se plazí a popolézá po čtyřech, začíná si sedat. V kočárku se dokonce přitáhla do stoje. Síla a ambice jí rozhodně nechybějí. Na denní spaní (dvě až čtyři – je hodně nerežimková) spí už jen v šátku, autosedačce nebo ehm na zemi. Na matraci pochopitelně, ale prostě v rohu pod oknem :), jinde pro ni není bezpečno. V noci spí na houbelec, ale na nadbytek spánku si ještě žádný rodič, pokud vím, nestěžoval, že :))).

Začala na nás dělat memememe a bebebebe, opět většinou v nespokojenosti. To už je prostě takový její kolorit :).

Vylezla jí zčistajasna hromada vlasů (o barvě radši nebudu spekulovat, u Theušky jsem byla touto dobou přesvědčená, že rozhodně není blonďatý… Trapas no). Asi bude chvíli stejně střapatá, než jí z toho něco upletu. To mě čekaj s tou cholkou věci, panečku!

[Cist dal →]

Theuškovi rychle stoupá schopnost soustředit se a samostatně přemýšlet, ale emocionálně je to totální puberta. Threenager je myslím více než trefné Výkyvy nálad od totální vychechtanosti přes kňoooooourání až po hysteráky kvůli marmeládě, která se mu při snídani dotkla prstu. True story. I jen počínající diskomfort (únava, hlad, vedro…) tomu velmi napomáhají, a proto je třeba obojí řešit především preventivně, což je ovšem na hranici jasnovidectví :). Ale ty prosakující okamžiky samostatnosti, bystrosti a vynalézavé (spolu)práce jsou na druhou stranu naprosto úchvatné!!

Více jsme se zaměřili na různé “předškolní” aktivity a taky na angličtinu! O tom, co, kdy, kde a s kým vlastně celé dny děláme, napíšu brzy víc.

Kapitolou sama pro sebe je pak soužití se Sárkou. Lezkyně si bez ptaní vezme, co se jí namane, chodec jí za to rovnou jednu střihne, no není to optimální :-). O chvíli chvíli se s ní mazlí, což kdybyste zažili, tak byste nesnášeli stejně jako ona :-D. “Ona mu to vrátí,” říká zkušeně učitelka na playballu, maminka holčičky od dvou starších kluků.

Tři a půl je prostě zase další mezník plný překvapení, krásných vzpomínek a taky mazaných nástrah na nositele i rodiče.

[Cist dal →]

Týden volna vždycky bodne. Ani jsme tentokrát nikam nechtěli jet (nakonec se ukázalo, že vlastně nejel skoro nikdo, vždyť jsme se sotva vrátili po prázdninách do normálu) a užili si společný čas ve čtyřech pěkně doma. Eid Al Adha byl tak bezvadná příležitost poscházet se s kamarády, dospat nebo rozkoukat nové seriály.

Znáte to, ve “školním” roce prostě není na nic pořádně čas. Škola, práce, úkoly, kroužky, ten nemůže dneska, radši zítra, no ale to máte zrovna zpívánky, pak mají zas děti akci ve škole, přijde opravář, rýma… no a puf, další týden v tahu. Takže společný týden, v němž mají všichni aspoň větší část volno, je něco mimořádného a je třeba to využít. Sejít se třeba na pláži je hodně fajn!

[Cist dal →]