První Halloween

Když sousedi z compoundu vyhlásili na čtvrtek 30. října halloweenskou akci, vůbec jsme neváhali a rozhodli se hned zapojit. Loni jsme na masky koukali jen z balkónu v 1. patře a bylo to pro batole tak akorát.  Letos už to chtělo udělat ten další krok.

“Theuško, jakou masku bychom si mohli udělat?”

– “Vláček!”

Všechno je ale posledního půl roku vláček. Namalujeme si… vláček. Koukneme se na večerníček… s vláčkem třeba? Takže to se snadno řekne, ale hůř udělá! Takovej kostým…

“A co třeba strojvedoucí? Nebo výpravčí?”

– “Vláček radši.”

Takže jsme zagooglili a prošustrovali Pinterest a usoudili, že nic není nemožné :).

Tatínek inženýr, že :), se chopil konstrukční části kostýmu. Vyzvedl v obchodě tři krabice a ze dvou udělal základní kostru s otvorem dole pro nohy a nahoře pro tělo. Jako komínek obětoval pixlu od Geladrinku.

Prapůvodně jsem chtěla krabice natírat, ale s lezůněm a zvědavcem by to nemuselo dobře dopadnout. Volba tedy padla na samolepící tapetu. Hned druhý den jsem “tomášově” modrou (co jsem jako zázrakem měla v naší craftovací skříni ještě od výroby loňských narozeninových dárků pro Samka) potáhla asi 3/4 vláčku. Pak mi došla :-N Černé jsem měla na komínek i 6 koleček dost. Pak mi chyběla ještě žlutá a červená, pro které jsme se vypravili do nedalekého papírnictví.

{Logistická vsuvka}

Modrou neměli!!! No a v Doze nejsou takovýhle papírnictví jen tak na každém rohu. Jsou tu přesně dvě a ty nejzákladnější serepetičky se pak dají sehnat v hypersupermarketech. Což ovšem tomášově modrá samolepící tapeta jaksi není.

Nuž ale zjistili mi, že v jiné pobočce mají jednu roli dle popisu “světle modré” a tu mi tedy zarezervují. Tato druhá pobočka se však nachází na snad nejhůř dostupném místě v Doze! Bylo mi jasné, že ať tam pojedeme v jakoukoli denní dobu, budeme trčet nevímjakdlouho v zácpě. S 3/4 modrým Tomášem se ale jinak nedalo a ve čtvrtek (den halloweenské akce) jsme tam před obědem vyrazili.

A zkejsli jsme v zácpě. Sára se probudila a začala ječet. Furt stojíme. Theuška usnul. Vůbec se to nehejbe! Sára přidává, semafor problikal další zelenou a my furt stojíme na tom samým místě a do papírnictví je to další kilometr. Vážně zvažuju, že odstavím auto u silnice a dojdeme to pěšky (nehledě na 34 ‘C ve stínu tam není většinu cesty u 6proudé silnice chodník). Když jsme dojeli k odbočce, usoudila jsem, že to tam zkusím nějak prokličkovat starou čtvrtí a kdyžtak to auto píchnu aspoň někam blíž a k míň frekventovaný silnici.

Za 2 minuty jsme se jako zázrakem objevili u zadního skladu papírnictví. Sláva! Po chvíli kroužení kolem s nuznými parkovacími možnostmi se nám podařilo koněčně zastavit. Nakojila jsem na zadním sedadle Sáru a Theušku jsem nechala trošku ještě dospat, než jsem ho naložila do kočárku (Sáru samozřejmě do šátku)  a vyrazili jsme pro modrou.

Byla tam!! Jedna role přesně pro nás Ještě jsme si dali v sousední kavárně falafel a koblihu a doma jsme se mohli pustit do dokončování kostýmu.

{Konec logistické vsuvky}

Všechen design na bocích jsou proužky ze samolepící tapety, které mi Theuška pomáhal stříhat, nalepovat i uklízet. Komínek a kola jsem přilepila tavnou pistolí a drží jak helvétská víra. Kouř je komplet Theuškovo dílo – použili jsme vatové bambulky omočené v lepidle. Celý kostým drží obyčejné kšandy.

V půl 6 jsme se všichni sešli u bazénu na krátké focení a pak už se děti rozeběhly pro koledu. Počítali jsme i s tím, že Theuška a) nebude chtít kostým nosit (sundal ho hned po focení), b) obejde dva domy a bude mít dost, c) nebude chtít chodit vůbec a bude rozdávat sladkosti sám.

Já jsem ale bez znalosti definitivního rozhodnutí pospíchala domů, abych zastihla i ty první koledníky. Po půl hodině jsem už s jasnou vidinou hysterického záseku volala Ivanovi, kde jsou?! “No chodíme. Theuška je v kostýmu a všichni si ho fotěj. Chceš s ním mluvit?” – “Maminko, já dostávám bobónky!!! A potkáváme princezny.”

No a bylo. Po 3/4 hodině konečně dorazili, Theo stále ve vlaku Rozdali jsme poslední bonbóny, Theuška mi ukazoval, co všechno dostal a měl radost, že je dneska potmě takhle veselo. Nakonec celkem úspěšný den a víkend za rohem :).