Rubrika — Česko-Slovensko

Ivan už je skoro dva týdny zpátky v Doze, ale z nedostatku času se k událostem letošního česko-slovenského výletu dostáváme až teď (o půlnoci :-)). Začali jsme na Slovensku – let do Vídně a následná 2hodinová cesta do Nitry jsou pohodička. A tou začal i náš tří-, respektive pětitýdenní pobyt v Česko-Slovensku.

[Cist dal →]

Neboli hodina klobásy a pečeného vepřového kolena s pivem se opakovala pravidelně každý den, když jsme letos do Čech přivezli s sebou i návštěvu z Kataru. Teda z Austrálie, pardón! Důležitý krok, kdy se dva vesmíry srazí v jeden a svět se zase o značný kus a za vydatného smíchu smrskne.

[Cist dal →]

Zatím jsem už stihla menší oslavu s našima v Liberci, což bylo moc fajn. Podával se borůvkový dort a k obědu kuskus, o kterém táta prohlásil, že už mu stačilo… ale na kus toho dortu by se mu ještě místečko našlo. Výchovná metoda “nejdřív jídlo, potom mlsky” na něj už bohužel několik let neplatí.

[Cist dal →]

Tak to jsem se zase po delší době pořádně pobavila. Pravý staročeský jarmark JDE udělat i bez vietnamského zboží a svařáku za 60 korun – přímo na libereckém náměstí. Když jsem tudy procházela, vůbec jsem netušila, že to tu bude! Takže překvapení smíšené s tím, že jsem něco v takovém rozsahu asi ještě neviděla. A samozřejmě díky za to počasí, kdokoliv ho objednal!

Hrnečkyyy, krajáááče, květináááče

[Cist dal →]

Nenechte se mýlit, i v Doze je zima! Lednové teploty spadly až k nočním 14 a denním 21 stupňům (plus) a lidi začali chodit v péřovkách! Já jsem zatím ale na lavičkách ruzyňského letiště předváděla konsternovaným policejním hlídkám přehrabání celého kufru, než jsem na sebe do těch nedělních mínus 15 navlíkla 3 svetry, vestu a 2. ponožky a vyrazila na hodinovou cestu do Čakovic. Nejvíc jsem lidem záviděla asi ty rukavice.

[Cist dal →]

Z pátku na sobotu jsem se přemístila z Prahy do Dohy, ale do starých kolejí to zajelo tak rychle, že už se mi ani moc nechce ohlížet, co jsem dělala “tam”. Nebo “tady”? Už se mi to plete. Ale aspoň stručně zrekapitulovat by to chtělo, i když některé střípky – třeba o Bezinkovém likéru – už zde padly.

[Cist dal →]

Pre niektorých z vás určite mestečko Dobronice nemusím predstavovať. Pre ostatných iba krátky popis. Dobronice sa nachádzajú u Bechyně na Lužnici. Menšia bezvýznamná dedinka uprostred lesov na Táborsku. Zároveň ale miesto, kde VŠE v Prahe vybudovala svoje športové výcvikové stredisko. Kurty a ihriská na všetky možné i nemožné športy, trasy pre horské bicykle, zásoba kánoí, kajakov i pramíc … To všetko v krásnom prostredí spolu s miestnym barom, saunou a samozrejme bandou kamarádov, s ktorými Dobronice navštevujeme posledný augustový týždeň už asi tak 15 rokov. (Hernajs, to je už fakt toľko?)

[Cist dal →]