Ešte donedávna som žil v naivnej predstave, že väčšina starostí cestovania lietadlom končí po úspešnom prechode kotrolami na letisku. Ale je to asi názor veľmi neskúsený, ba čo viac názor mála špatných skúseností.
Po tom ako som zanechal drahú polovičku mávajúcu za bránami colno-bezpečtnostnej kontroly to začalo. “Prosím vyzujte si topánky a asi dajte bokom i opasok.” – človek si pripadá ako na divokom západe. Predsa nevkráčate do saloonu v ostrohách a s koltom na opasku …

No dobre to by sme mali. Opäť oblečený a obutý sa presunujem k lietadlu. Žiaden problém, naopak dostávam SMS, že sa ešte uvidíme z vyhliadkovej plošiny. A skutočne je tomu tak. Vidíme sa a mávame čo nám sily stačia. Pri tejto činnosti ale trochu zneistiem keď mi vypadne z vrecka pas. Pas, pas … neboli oni na ňom nálepky s kódom batožiny? No kedysi dávno (asi tak 15 min.) boli. Ajajajaaaj. Pri prezliekaní, presvecovaní a odhalovaní nebezpečných materiálov sa museli prilepiť na niekoho iného :(. To ale bohužiaľ skoro naštartované lietadlo nezaujíma. Aspoň pár rýchlych info SMS na téma či sú skutočne potreba alebo nie a šup do lietadla.

[Cist dal →]

Den 1 a 2, oba víkendové, jsem strávila beze zbytku smutkozaháněcím úklidem. A musím se pochlubit, že jako gruntovnice jsem opravdu zdatná, protože to, co jsem vytvořila z našeho vybrakovaného hnízda by mnohým vyrazilo dech. Ne tak mně. Celé dílo jsem korunovala upečením kuřecích řízků se zeleninou a bramborami – ale na recept se mně neptejte, protože by kuchařům z toho určitě vypadaly všechny vlasy. A jak to chutnalo taky neřeknu, zkrátka to nevím

Den 3 jsem započala lehkou intelektuální snídaní, při které jsem do sebe společně s piškotovou roládou dolovala i diskusi o Academic Security. Totiž o tom, proč je třeba podporovat studium hmyzu, mrtvých jazyků, umožnit studium mikrobiologie Pákistáncům a jiným národům vyvíjejícím mimovolně biologické zbraně a podobně. Mě to v 7 ráno docela udolalo, pro pana F., přítele maminky mého mladomanžela (méně zdatní v rodinných vztazích se už asi ztrácejí), to byla jen malá ranní myšlenková rozcvička před kongresem Mezinárodní astronomické unie v Praze. Na výše zmíněné téma píše po večerech článek, z jehož deadline má dle svého vlastního vyjádření “hrůzu”.

Taky píšu “články” a doháním deadliny – to máme asi společné. Ale opět se někomu mávnutím proutku podařilo obnovit mou nutkavou předtuchu, že až vyrostu, opravdu ze mě nic POŘÁDNÝHO nebude. Tak snad mladomanžel se tam v “cudzině” chytne a dodá lidstvu nějaký ten objev

Je to smutný a já to jako správná hysterická ženská trošku obrečela. Při ranním vstávání, při celní kontrole i při mávání na letadlo. V sobotu v 9,30 mi totiž mladomanžel odfrnknul modro-bílým (podezřele malým) letadýlkem a neuvidíme se dřív, než za měsíc a půl. Ačkoliv měl letět na jihovýchod, zamířil tam docela oklikou – nejspíš si hodlá pobyt v letadle co nejvíce zpříjemnit.

[Cist dal →]

Začalo to už ráno jako z pohádky. Na Karlově náměstí jsme vystáli asi hodinovou frontu na krev, protože potřebujeme získat certifikát o krevní skupině. A aby náš výlet mezi nemocné byl kompletní, zakončili jsme ho ukázkovým blackoutem. Ještě se mi nestalo, že bych omdlela vleže (většinou už ty omdlívací tendence dokážu zastavit právě když si lehnu a napiju se), ale asi dílo dokonala ta zkumavka krve, kterou mi “museli” vzít místo dvou kapek, které stačí. Tlak byl v čudu a už si jenom vzpomínám, jak mi sestřička říká, že jsem fakt zelená a pak jak mě jiná křísí fackováním.

Odpoledne Ivan umyl ledničku (když den předtím excelentně odmrazil její nesamoodmrazovací mrazák, zatímco já jsem na pohovce tloukla špačky) a vypustil pračku. Počínaje večerem jsme se totiž měli těchto skvělých výdobytků civilizace na delší dobu vzdát. Při stěhování nám přislíbilo pomoc několik silných chlapů, opatřili jsme si taky rudlík (má to nějaké normální jméno?) a půjčili velkou dodávku. Akce Stěhování měla začít v 6.

[Cist dal →]

(E. Follath: KATAR: “Wie Dubai, nur exklusiver” in Spiegel 28/2006; přeložil Christopher Sultan. Celý anglický text na Qatar Living)

“To be completely honest, and with no offense to the Qataris, their country is little more than a big box of sand, sand that burns when it gets in your eyes, grinds when it gets in your teeth and rubs when it gets in your sandals. It’s a place of shimmering heat, a patch of desert 175 kilometers long and 75 kilometers wide, flat with the exception of a few sand dunes and barren with the exception of a few date groves. Even falcons seem to prefer flying detours around this oven of a country, where even the hardiest antelopes lose their way in its no man’s land.”

“The tiny kingdom, slightly larger than the US state of Connecticut, has almost 15 percent of worldwide natural gas reserves, behind only Russia and Iran.”

“The ruling family is also a major backer of the Al-Jazeera television network, which has been critical of both Arab feudal governments and the Bush administration.”

“Doha appears to be gearing up to compete with Dubai. In Qatar, Dubai is seen as vulgar, boastful, nouveau riche and completely devoid of character.”

“In addition to art lovers, Doha plans to attract sports fans with new facilities and major sporting events. The Asian Games will be held here in December, and the city already hosts major tennis and golf tournaments. As a special attraction, matches featuring stars like tennis player Roger Federer and golf great Vijay Singh will be open to the public, free of charge.”

Bylo nám řečeno, že k implantaci čipu kočce, která jím může být celosvětově identifikována, není zapotřebí žádné operace. Čip má být tak malý, že se dá implantovat injekcí – čemuž by odpovídala i jeho jednoduchá funkce, tj. ukázat číslo, když se přejede čtečkou.

A teď realita.

[Cist dal →]

Tak toto jest návrh naší plánované koupelny. Není z největších, to uznávám, ale třeba s tou vanou jsme se vyloženě omezovat nemuseli Ta skleněná zástěna přináleží ke “sprchovací” části vany. Nad umyvadlo přijde pochopitelně zrcadlo a osvětlené poličky, které umístíme i nad pračku.

[Cist dal →]