Rubrika — Česko-Slovensko

Letos nám ty prázdniny plynou tak nějak jinak. Děti jsou zas větší, víc se pošťuchují a dohadují, chodí pozdě spát. A do toho spousta zařizování, přípravy domu a na stěhování do něj, trošku nevypočitatelné počasí, a tak nestíháme zdaleka tolik výletů, setkání a parků. Ale zase jsme tu velký kus července byli ve čtyřech a dalo by se to místy nazvat i dovolenou, jak na to zpětně koukám.

[Cist dal →]

Chtěli jsme, aby si to alespoň zkusil, věk už na to má, sportovně nadaný je dost a lednová návštěva Čech byla výborná příležitost!

[Cist dal →]

Kde začít… Třeba nějakým tím klišéčkem, že to rychle uteklo a užili jsme si to :). I do toho by se to asi dalo napasovat a nemusela bych se s tím tady tři hodiny vypisovat :-D. Theo měl letos poprvé AGENDU, co všechno chce v Čechách a na Slovensku stihnout – vše, co si pamatoval z loňského léta. A taky letos poprvé pravidelně přicházel s otázkou, kdy už se vrátíme domů… My si můžeme myslet, co chceme, pro něj je Katar doma, normál, bezpečná rutina. Ale vás teď asi zajímá ta návštěva :).

[Cist dal →]

My to snad napřesrok budeme muset udělat ještě delší, 10 týdnů je totiž máááálo :o), kdo by to byl řek. A na rozdíl od let předchozích byl Ivan valnou většinu pobytu s námi :). Plány jsem vlastně ani neměla velké a úplně prapůvodně jsem žila v představě, že se s malým miminkem stejně nic nedá. Budeme doma a využijeme přilehlých hřišť a parků. S velkým předškolákem jsem ale takový plán musela rychle hodit za hlavu a byl to (samozřejmě) on, kdo udával naopak velmi svižný rytmus tohoto léta.

Vezmu to co nejstručněji!

[Cist dal →]

Skúsenosťami sa človek učí. To platí pre nás teraz už dvojnásobne pri zariaďovaní vecí na úradoch, možno tristonásobne pri zariaďovaní na úradoch v Arábii. Čo ma ale neustále zaráža, aký tip ľudí si vyberá povolanie, ktoré s úradničinou súvisí. Hlavne s tou, ktorá predpokladá ochotu pomáhať a komunikovať. Dajme tomu, že na prepážke na pošte sa môže nájsť akákoľvek povaha, ale ako môže robiť niekto konzula, keď sa proste nechce baviť s ľuďmi?

Hneď po narodení Sárky bolo jasné, čo nás čaká za papierovanie. Prešli sme si tým tou zložitejšou cestou už s potvrdeniami a papierami pre Theušku. Vydanie rodného listu a následne cestovného dokladu je proces s počtom krokov presahujúci stavbu menšieho obytného domu v podaní IKEA návodu. Ale čo, za tú pohodu a zázemie nám to stálo. Vyzbrojený trpezlivosťou som sa vydal hneď druhý deň po narodení Sárky pre potrebné dokumenty na vydanie katarského rodného listu.

[Cist dal →]

Končí február a v miestnych pomeroch teda aj zima. Prví odvážlivci sa už povaľujú pri bazéne v plavkách, otužilci trénujú priamo v bazéne a my beháme po parku v tričku. Krátka, ale vcelku rušná zima. Po rokoch sme sa odvážili vycestovať v zime a vyskúšať si, aký je to pocit pri teplote okolo nuly.

[Cist dal →]

O Vánocích jsme stihli jednu velmi důležitou oslavu – babička “jeřmanická” oslavila osmdesátku!

Narodila se doma x-) 27. prosince 1933 v Železném Brodě, ale skoro celej život žila v Jeřmanicích u Liberce – s obrovskou užitkovou a okrasnou zahradou, zvířectvem a 3 dětma To nejmladší víc než 2 roky kojila a je jedním z mála lidí, kteří Theušku za totéž nelitují :o) Měla mladšího bratra Jirku, který už tu ale bohužel není, stejně jako její manžel – náš děda. Asi dvě největší ztráty jejího života.

Pracovala v Jednotě a pak na jakýmsi úřadě v Liberci (budovu si ještě živě pamatuju, ale co to bylo za instituci, jsem jako děcko nepochytila) a nakonec na obecním úřadě. Myslim, že ještě dnes by leckdo její organizační schopnosti a generálství ocenil :). Dělá nejlepší švestkovej koláč na světě a taky bezkonkurenční bramboračku.

Zdraví jí myslím ještě slouží dobře (hlava obzvlášť), jenom ty kolena a tlak nejsou, co bejvaly. Doufám, že se teď napodruhé k operaci těch kloubů opravdu odhodlá (ale viděla v televizi, jak se to dělá, takže chápete, že je to hnusný :-))).

Aktuálně má šest vnoučat (z toho jen 1 kluka :o) a 2 pravnoučata (tam je to s klukama zatím nastejno :-). A brzo nás bude ještě víc, tak ať nám tady ta babi ještě dlouho vydrží a brzo zas skáče jak křepelice!

Poznáte, kdo je komu podobnej a kdo je “cizí”? Lenka je překvapivě naše  

Zleva nahoře: Ivan, Lenka, Péťa, Káťa, Věrka, moje mamka, Honza. Zleva dole: Verča a Theo, babi a můj táta.