Přesně! Jak ta chaloupka na kuří nožce.

Usínáme ve dvojce. Ivan dochází po půlnoci v jedničce, v pět ráno se budíme ve čtyřce a já ráno vstávám s Theuškou v sedmičce, o víkendu v osmičce. A my to takhle máme rádi! 🙂

Krásnou dobrou noc vám všem :).

Včera jsem zálohovala fotky (při té příležitosti se mi poštěstilo smazat všechny “velký” fotky ze všech našich cest) a našla jsem mezi těmi mobilními pár náhodných momentek, se kterými jsem se chtěla podělit.

[Cist dal →]

… usoudila učitelnice na zpívánkách, když chtěla Theušku instruovat k hraní na xylofon a on na to levačkou.

“Momentálně ano,” odpověděla jsem.

Ne ve všem, ale je vidět, že pokud potřebuje něco dělat precizněji, hodí si to doleva – lžičku, vidličku, tyčku, pastelku. Někdy zkouší přehodit si je do pravé ruky, ale nevypadá, že by mu to bylo pohodlný a dlouho to nevydrží. Nedávno jsem se dočetla, že dětem trvá spíš do 2 – 3 let (někdy dokonce do 5 – 6), než se hlava definitivně rozhodne, kterou ruku a nohu bude člověk preferovat.

Čistě po nás by genetický levák být nemohl, ale “patologický” může být v podstatě kdokoliv (a podle některých studií počet leváků dokonce narůstá).

Takže ono je to stejně asi dneska jedno, žejo, o levorukejch nůžkách to neni :). Hlavně aby byl Bublinka šikovnej!

Pro někoho obyčejné úterý, pro nás svátek :). Ten Theo oslavil extra porcí oblíbených malinek a ostružinek v jogurtu s ovesnou kaší.

Slupnul je jak … no malinu!

Čili na opačný, západní, břeh Kataru. Nejsou tu duny, ale štěrková pouštní placka, ze které se majestátně klenou osamělé skály obroušené elementy a na nich různé k ničemu (již) nesloužící kamenné stavby.

Nejdřív je ale potřeba se pořádně vydrncat…

[Cist dal →]

Kam. Zase. Ten. Půlrok. Utek???

Jakatěki ejtaká tika šajkejk tady teď radostně posloucháme každej boží den. Žvanil tam ale dokáže propašovat stále více opravdických slov. Zbytek času stráví urputným ukazováním na věci, pro která je třeba slova teprve zformovat. Loví tak “m-ke” z polívky a  na bryndáku ukazuje “opič”.

No a ty dny jsou taaak nabité zážitky, že už ani nemá smysl v noci vstávat! Takže jednou, k ránu kolem páté, rychle nakrmit a chrní se dál. Přes den už to je ale jiné kafe – to spí, jakože nespí, ale když mu ta půl tři čtvrtě hodinka stačí… 🙂

“Mímo” už je fakt spíš takovej náš interní vtípek.

[Cist dal →]

Jak to je možný, že my dospělci odchodíme celej rok v jedněch botách a Bublinka chodí teprve necelý 3 měsíce, doma v podstatě jen v ponožkách či naboso, už má celou jednu polici v botníku? 😮

Capáčky (Liliputi)

[Cist dal →]