Vyhlídla jsem si na internetu úplně skvělou přepravku pro Alberta – otevírací z boku, otevírací shora, přenositelná za ucho i za popruh, s průhlednou přední částí (jmenuje se Cabrio ), integrovanýma miskama na jídlo a pití, odtokovým kanálkem na … (všechno, co z kočky může při cestování vylézt kterýmkoli tělesným otvorem) atd. atd. Jedna paní se psem zakroutila hlavou a prohlásila, že to není přepravka, ale garsonka. V odloučený den 13 jsem se ji rozhodla vyzkoušet.

Kdo někdy zažil byť jen jízdu výtahem s naším Albertem, pravděpodobně mu dodnes jedno ucho zaléhá. Tentokrát A. cestoval v přepravce společně s Kryšpínem a světe div se – ani neceknul! Klepal se jak ratlík, to jo. Ale ticho po pěšině. Koukal proskleným okýnkem, co je tohle za divnou zábavu. Jeli jsme na veterinu.

[Cist dal →]

Tak dobre. Zatiaľ stále popisujem čo všetko ma stretlo na ceste z teraz už ďalekej Prahy až do 23. poschodia Qtel HQ v Doha. Poďme sa radšej spolu pozrieť na pár vecí, ktoré súvisia skôr s touto zaujímavou krajinou. Pre dnešok som vybral na čecho – slováka typické téma. Katar je prísne nealkoholická krajina. Trestá sa už samotné fakt, že na verejnom priestranstve ukážete fľašu. Jasne, že flašu pivovú, vínovú či inú s označením alkoholu. Tento fakt každému prichádzajúcemu oznámi i zdvorilá posádka lietadla a na palube pozbiera všetky (i nedopité alkoholické nápje). Po pristaní je už všetko bezpečne zamknuté. Pokus o prepašovanie alkoholu (to isté platí o neoprávnenom držaní) sa trestá automatickým vyhostením z krajiny. [Cist dal →]

Spoločne so zmenou podnebia prichádza s presunom na Arabský poloostrov spústa ďalších zmien, o ktorých sa nič netušiacemu našincovi ani nezdá (inu príslovečné cudzinec neni našinec J ). Po prvom týždni v novom pôsobisku som získal peknú zbierku prekvapení. Ich jednoduchý výčet by presiahol niekoľko stránok a tak sa pre túto chvíľu obmädzím na konštatovanie – všetko je tu iné. A myslím tým hodne iné. Ale najprv k sľubovanej historke o zamknutom nováčikovi.

[Cist dal →]

Druhý “single” víkend jsem strávila po boku nového muže. Ačkoliv ho mám plnou hlavu, tak ne dost, abych s ním naplnila aspoň čtvrtinu seminárky, kterou chci ve čtvrtek odevzdat. Musím se přiznat, že ambiciózní plány mi nejsou v posledních měsících vyloženě cizí, ale pouštím se do nich přímo po hlavě, neboť mi nic jiného než to a rezignace nezbývá.

[Cist dal →]

“Během příštích dvaceti měsíců by se cestujícím měla otevřít nová část pražského metra. Trasa C bude končit až v Letňanech. […] Stanice metra Letňany překvapí na první pohled obrovským prostorem. Pražské stanice mají obvykle nástupiště široké deset metrů, v Letňanech to bude dvojnásobek. “Předpokládá se, že stanici bude využívat nárazově velký počet lidí,” vysvětluje Šrámek. […] O trase se před začátkem stavby vedly značné spory. Nakonec byla zvolena kompromisní varianta, která ponechá otevřenou možnost dalšího vývoje a umožní v budoucnosti vedení linky jak do Čakovic, tak do Kbel.”

Celý článek a pár fotek

(Vyšehrad, 2005)

“Ty jsi měla dvě malé děti, pracovala na plný úvazek, starala se o manžela, studovala angličtinu a neměla jsi ani jednu služebnou, která by s vámi bydlela a pomáhala ti?” Její údiv těžko popsat. Když jsem jí to odkývala, cítila jsem, že jsem se v jejích očích scvrkla do role té poslední služky. “A to sis nechala líbit?” vysoukala ze sebe. Ale působilo to na ni asi stejně, jako když se mně nějaká místní muslimka snažila vysvětlit, že jí vlastně vůbec nevadí, že si její manžel může kdykoliv přivést další ženu. (Simona Hejlová, Spojené arabské emiráty)

[Cist dal →]

Po trošku hektickej ceste do Kataru začínajú bežné až obyčajné každodenné procesy. Ranné vstávanie je na mňa trochu nezvyk, ale zatiaľ to nie je až tak veľký skok. Oproti staff regulations je možné do práce chodiť až na 8 (oproti 7), takže vstávanie ráno o 5 nebude nutnosť. Nutnosťou sa ale stáva oblek a kravata, od ktorých som si medzičasom dosť odvykol. Ale čo, hold si zasa zvyknem.

[Cist dal →]