Před osmou si rázným krokem vykračuju podél řeky na autobusové nádraží. Je to fajn procházka, i když bývá maximálně 13 stupňů. V 8:00 nastupuju do žlutého autobusu, který mě do hodinky vyplivne do podzemky a ta v půl 10 poblíž kanceláře. Denně. Absolvovala jsem první týden, přežila jsem bez úhony, ale už toho bylo dost.

Podmínky se přitom s příchodem konkurence na této frekventované trase od mých (těch mladších) studentských let radikálně změnily. Cena je poloviční a navíc člověka obslouží novinami, kávičkou a hudbou na x kanálech. Ale jelikož už jsem najezdila třináct set kilometrů, tak to zas taková zábava nejni.

[Cist dal →]

Ak sledujete rubriku pravidelnejšie tak ste sa už dozvedeli, že jednou z problematických otázok v Katare je čo s voľným časom. Nie že by sa zoznam činností až tak líšil od vecí, ktoré vo voľnom čase môžete robiť napríklad v Prahe. Problém proste spočíva v tom, že miest kam sa dá vyraziť do prírody je podstatne menej, zoznam kamarádov, ktorým môžete zavolať a vyraziť niekam spoločne je značne kratší (a teraz si predstavte z toho pozháňať 2 volejbalové týmy – niečo čo sa nedarilo ani v Prahe napriek 10násobne väčšiemu zázemiu) o zozname miest kde sa dá zájsť na pivo už ani nehovorím.

[Cist dal →]

Ako to už tak býva, nič nie je tak ideálne ako sa môže na prvý pohľad zdať. Obdobné to je i s mojím krásnym ubytovaním v komplexe Four Seasons. Pohodlná a priestorná vilka, vstup do bazénu hneď z terasy … na čo by si človek mohol sťažovať. Bohužiaľ nájde sa.

[Cist dal →]

Náš domeček (D6) z jihozápadní strany. Naše zdi a okna ještě nejsou (totiž jsou, ale naskládané v obýváku, jak si lze povšimnout).

Ovšem tady už jsou podstatně dál! Jak vidno, všechny dozdívky, okna, střecha, zateplení a už i část omítky jsou hotové. Kolaudovat budou ale příští rok s námi, pokud vím

Právě když jsme nakousli druhou desítku našich odloučených dní, jsem jako poslední krysička z naší čtyřčlenné rodinky opustila naši dosud stabilní bárku – modřanský byt. Z našeho hřejivého hnízda zbyl ale 31. srpna 2006 jen sterilní byt zařízený prastarým nábytkem, nad kterým nebylo proč se rozněžňovat. A přece…

[Cist dal →]

Katar je v mnohých oblastiach veľmi zaujímavá krajina. Iná kultúra, iné spôsoby, proste hodne nového. V čom však jednoznačne zaostáva je náplň voľného času. (Inak to je práve dôvodom častých stretnutí krajanov). Obzvlášt v priebehu leta (leto sa počíta od cca mája až do polovice októbra) je tu veľký problém nájsť si zábavu na dlhé poobedie ci večer. Qtel má pracovnú dobu od 7 do 15 čo odpovedá miestnemu zvyku zaľahnúť poobede do postele a pokračovať večer. Väčšina cudzincov pracujúcich pre Qtel ale zostáva pri svojich zažitých zvykoch. Do práce chodíme na 8 a končíme podľa možností medzi 16 až 17. Akokoľvek oba prístupy ponechávajú večer otvorený.

[Cist dal →]

(Bill McKibben)

“Lidstvo nikdy předtím nestálo tváří v tvář takové hrozbě. Myslím si, že to, zda se s ní vypořádáme se ctí nebo ne, záleží na tom, co se stane s tím, čemu říkáme environmentalismus. […]

Globální oteplování ekologickými metodami zvládnout nelze. […] Jenomže se ukazuje, že nekonečný hospodářský růst stojí na využívání levných fosilních paliv. […] Vyhrabte díru do země, zastrčte potrubí na to správné místo a máte tolik energie, kolik kdy můžete potřebovat. […]

Zvykli jsme si například jíst potraviny dovážené zdaleka. Protože pořád je někde léto, zvykli jsme si na to, že je máme témř neustále k dispozici čerstvé po 365 dní v roce. Energetické náklady jsou neuvěřitelné – vypěstovat a dopravit jednu kalorii ledového salátu z Kalifornie do východních amerických států stojí 36 kalorií energie. Co by nám to udělalo, kdybychom konzumovali jen to, co poskytuje naše okolí, co vypěstují farmáři v tom kterém ročním období? […]

Nemusíme se individualismu zbavit; patří k těm lepším stránkám americké povahy. Ale ochrana životního prostředí zoufale potřebuje, abychom se naučili vyznávat také společnost.”