Po víkendech nepříznivého počasí konečně nazrál čas na lodní výlet za nejspíš nejzajímavějším vrakem blízkých vod. Natěšení je jasné i z toho, že jsme vyrazili na dvou lodích – všeho všudy tedy nějakých 16 lidí. Na nás padl “Černý Petr” a byli jsme vytříděni na Peterovu loď, ti zdánlivě šťastnější se v 6.45 pátečního rána začali v maríně nakládat na Timovu. Ani jedné lodi však nebylo toho dne přáno bezproblémového návratu…

[Cist dal →]

Pomalu všichni odjeli na léto pryč – nejčastěji domů. Všichni jsme tady cizinci a “zůstáváš na léto”, “jedeš na dovolenou” a “jedeš domů” jsou nejčastější otázky těchto dní. My zůstáváme.

[Cist dal →]

V Dohe po asi mesiac trvajúcej piesočnej búrke nastalo leto. Pre tých, ktorí majú toto slovo spojené s romantickou predstavou slnečných prázdnin, kúpania sa či behania po kopcoch doporučujem týždenné slnenie sa u nás. Vonkajšia teplota na priamom slnku vysoko presahuje 50 stupňov a prechádzka z parkoviska do klimatizovaného obchodu sa stáva utrpením. Niet sa čo diviť, že pokľudné tempo života v Katare sa začína závratne … spomalovať. Ale to je iba dojem na uliciach (trasu z práce absolvujem za polovičku času ako normálne). Ono sa totiž stále niečo deje.

[Cist dal →]

V Kataru se nedá sehnat chleba, který by nebyl toastový, sladký nebo s miliónem roztodivných ochucovadel. Jenže my máme chleba moc rádi, nejvíc Šumavu a kmíňáky – čerstvoučké a křupavé, slané a lehce dokysela. Prvně jsme si něco takového zase po 3/4 roční abstinenci dopřáli ve vídeňské jídelně Golden Tulipu minulé léto a to vám byla absolutní delikatesa!

[Cist dal →]

Pěkně ostrej dárek k narozeninám!

[Cist dal →]

Domov pro mě neznamená ani tak místo, kde jsem se narodila, nebo kde jsem vyrostla, nebo kde všechno, co se děje, považuju za relativně normální. Stačí mi, že tam mám aspoň pár dobrých přátel a svůj klid. Občas to ale vypadá, že ty domovy mám dva. A nerada opouštím jeden pro druhý.

V Čechách bylo fakt dobře, ale už tomu chyběla ta obyčejnost a každodennost. Každá kapka deště mi přišla speciální, každá sluncem ozářená fasáda mimořádná a každá realizovaná akce jako děsné dobrodružství. Ale už jsem zas “doma” v Kataru, tam, kde je všechno úplně normální

[Cist dal →]

Jsem v Praze! Chodím do práce a život jako by byl skoro jako dřív – než jsme odjeli. V pondělí pršelo a od úterý už nádherně svítí sluníčko na historické fasády i usměvavé tváře turistů i Pražanů spěchajících za cíli dnešního dne. Světlo je už nádherně letní a vydrží až snad do půl 10.

Pracuju zase najednou s živýma lidma a je to fajn. Plánuju si obědy i večery s kamarády, na každého ale nevybyde. Týden je krátký.