Jarní komunitní škola 2020 – skoro jsme to stihli!

Na jaře jsme se znovu zapojili do naší komunitní školy, jak by se dala nazvat naše pravidelná pondělní setkání nad aktivitami pro domškoláky v Kataru. Máme classes pro “littles” (3-5 let), “youngers” (5-8), “middles” (9-12) a “olders” (12+). Bývalo jich, co aspoň já pamatuji, kolem 200, letos jsme jich ale měli už jen něco k devadesátce.

Každé dítě si z několika možností zvolí 1. kurz (od 9.45) a 2. kurz (11), a do těch pak pravidelně chodí. V nabídce není žádná gramatika a matika, tyhle akademické věci se učí každý sám svým tempem a způsobem. My dáváme prostor spíš různým zajímavým až niche oborům – dlouhodobě nejpopulárnější jsou různé experimenty, vaření, art a tělocviky. Samozřejmě někdy se udělá kurz spíš pekařský, jindy na mezinárodní kuchyni. Výtvarka je jednou spíš vyrábění a příště třeba vypalování do dřeva. Je to vlastně fuk. Sejdou se tam vždycky děti, které to baví a mají o to zájem – už to samotné je jasný předpoklad, že to bude mít úspěch.

Sára si tentokrát vybrala výtvarku a vaření, už o tom básnila od konce posledního co-opu! Jako 5letá si totiž konečně mohla vybírat.

Výtvarka je její jam a učí ji naše kamarádka, architektka a výtvarnice :). Sama má 3 děti.

Vaření je vždycky takový level-up, co se týče kompetencí. Protože se tu vaří zase jinak než doma, sami si všechno můžou (většinou špatně navážit a nakrájet ostrými noži. A když užíráte s holkama těsto, je to prostě strašná legrace. Výsledek pak zbaštíte po skončení co-opu v místním parku mezi hrou na schovávanou a plaváním v bazénu.

Theo si vybral zase jako vždycky tělocvik :-D. Na začátku dělali fyzické testy, jiný týden si dali tenis s trenéry, běh s padákem, basketball a nakonec zvládli i triatlon.

Úplně mě ale šokovalo, že jako druhou class si vybral výtvarku! Teda ona se tvářila víc jako “vyrábění” a u fakt malování si prý šel radši číst :-D, ale všechno ostatní ho masivně bavilo. Hlavně vyrábění kaleidoskopu – šup s tím do portfolia pro českou školu.

Zojáček vyrostl z hlídání pro prťata, a tak se ocitla v mojí třídě! Na samým konci schopnostního řetězce teda :-D. Zkrátka ten mega rozdíl mezi skoro pětileťáky a těsně 3letými, asi chápete. Ale ona je zase zapálená do patlání a tancování, tak proč to nepostavit kolem toho. Když jsme všichni špinaví, snědli jsme jenom trošku lepidla, barvy máme jenom na omyvatelných částech těla a experiment se jenom rozlil, tak je to takové standardně úspěšné dopoledne :-D.

No a pak i na nás přišel koronavirus a ze dne na den se zavřely školy, kanceláře, úřady, kroužky, krámy… Tím zavřela dveře i naše komunitní škola – o jedno pondělí a závěrečnou párty dřív. Je obří omyl si myslet, že karanténa domškoláky vlastně nepostihla, protože jsou stejně přece doma a přece nemají žádné spolužáky. Akademická škola je taaaak malá část našich dnů a týdnů, které jinak tvoří hraní a sportování venku, setkávání a hraní s kamarády a společné projekty (včetně třeba celosvětového programu Destination Imagination), že to snad ani nestojí za srovnávání.

Chybí nám náš domškolácký život, naše komunita kamarádů, sousedů a domškoláků. Ale když se dívám tady na ty týdny zpět, bylo to parádní školní jaro. A jako všichni ostatní se tudíž zase neskutečně těšíme do školy!!