Rubrika — Katar

Je to smutný a já to jako správná hysterická ženská trošku obrečela. Při ranním vstávání, při celní kontrole i při mávání na letadlo. V sobotu v 9,30 mi totiž mladomanžel odfrnknul modro-bílým (podezřele malým) letadýlkem a neuvidíme se dřív, než za měsíc a půl. Ačkoliv měl letět na jihovýchod, zamířil tam docela oklikou – nejspíš si hodlá pobyt v letadle co nejvíce zpříjemnit.

[Cist dal →]

(E. Follath: KATAR: “Wie Dubai, nur exklusiver” in Spiegel 28/2006; přeložil Christopher Sultan. Celý anglický text na Qatar Living)

“To be completely honest, and with no offense to the Qataris, their country is little more than a big box of sand, sand that burns when it gets in your eyes, grinds when it gets in your teeth and rubs when it gets in your sandals. It’s a place of shimmering heat, a patch of desert 175 kilometers long and 75 kilometers wide, flat with the exception of a few sand dunes and barren with the exception of a few date groves. Even falcons seem to prefer flying detours around this oven of a country, where even the hardiest antelopes lose their way in its no man’s land.”

“The tiny kingdom, slightly larger than the US state of Connecticut, has almost 15 percent of worldwide natural gas reserves, behind only Russia and Iran.”

“The ruling family is also a major backer of the Al-Jazeera television network, which has been critical of both Arab feudal governments and the Bush administration.”

“Doha appears to be gearing up to compete with Dubai. In Qatar, Dubai is seen as vulgar, boastful, nouveau riche and completely devoid of character.”

“In addition to art lovers, Doha plans to attract sports fans with new facilities and major sporting events. The Asian Games will be held here in December, and the city already hosts major tennis and golf tournaments. As a special attraction, matches featuring stars like tennis player Roger Federer and golf great Vijay Singh will be open to the public, free of charge.”

Nejsem nějak extra emancipovaná natož kariéristka, ale už mě začínají štvát ty řeči, že ze mě bude v Kataru housewife - žena v domácnosti. Anebo to je fakt myšleno z osobní zkušenosti vážně a mám se začít bát, že je to pravda?

Začalo to nenápadně, když jsem prvnímu člověku naznačila, že budu “následovat svého muže” za jeho prací do zahraničí. S troškou závisti v očích jsem byla dotázána, co tam budu dělat celý dny já. Já si teda za prvé nic nezávidím a za druhé se opravdu těším, jak budu mít homeworking režim (ne housekeeping!), když teda žiju a pracuju v tom globálním e-světě.

A tohle se opakuje: “Tak ty se budeš starat o Ivana?” (myslím, že asi jako dosud, nebo jak?), “Budeš tam teda mít děti?” (ne, proč? – abych se nenudila?), “Budeš chodit na kafe s kamarádkama?” (žádný tam mít nejspíš nebudu a den za dnem bych asi umřela na kofeinový záchvat)… “Tak to tam budeš jako pracovat? A jako co?”

Hmm – jak zas jedna neschopná slečinka vyrazila do světa

V našem současném bytě v Modřanech bydlíme (společně) skoro 5 let, náš nový byt v Čakovicích bude hotov za rok. Drobný časový nesoulad způsobil, že se sice stěhujeme ze starého, ale … pod most. No to přeháním – spíš do krabic a kufrů.

Začali jsme s oblečením. Výsledkem byly dvě velké krabice “na uskladnění”, 2 velké pytle na vyhození a 3 ještě větší pytle s tím, co se už léta nenosilo (ale je škoda to vyhodit). Už se těším, až v tom potkám nějakého bezdomovce To, co se vrátilo do skříní, už pocestuje s námi.

Jinak je to dost zvláštní proces – skoro jak přebírání pozůstalosti. Zatímco já balím svých pět švestek, z druhé místnosti se neustále ozývá “jéééé”, “jééééé” … nejspíš jsme tam těch pokladů měli zakopaných několik! Počítám mezi to “kalhoty, ve kterých jsem prochodil vejšku” a “bundu, kterou jsem nosil několik let léto zima”. Doufám, že nám z té naší minulosti zbyly i jiné krásné vzpomínky, než jen tahle opravdu velká hromada ohozu.