Tak to vidíte, zase rok v čudu. A že u těch miminek je to sakra moc moc moc vidět! Z bezmocného miminka ve skoro-chodce schopného čehokoliv :-D. Kromě toho opravdického chození a pořádného spaní (ve dne i v noci). Ale vše ve správný čas :).

Zojinka od Štědrého dne poťapkává v prostoru, ale stále je jejím preferovaným způsobem přesunu lezení po čtyřech. Ale to pak jede jako motorová myš! Nejradši mám, když se odpoledne probudí (v módu Dorůžova), vyleze z postele, otevře si přivřené dveře a prostě se k nám zase připojí! To tlapkání dlaněma o zem mě rozesmívalo už u Theušky :-).

Dokáže se celkem zabavit sama, ne tedy, že by v jejím světě existovala varianta sama až tak často Ale ráda přerovnává, vyndává a listuje. A taky ráda jí! Miluje ovoce, ale všelijaké chleby a křupky, těstoviny i zeleninu z polívky (kdo má čas na extra steamování, žejo). Přesto je jasné, že ty poslední zbytečky faldíků už jí dlouho nevydrží :-).

[Cist dal →]

Všední den se proměnil v trénink stání a radost z toho, jaký je ten balanc úžasný vynález. Zojinka už stojí opravdu obstojně. Trénuje to skutečně při každé příležitosti všetně kojení a spaní.

Tím se přes den vůbec moc nezdržuje (vestoje se to stejně špatně provozuje, člověk je z toho celej otlučenej), takže zabere tak 2x, nejlíp někde přivázaná – v autosedačce, v kočárku, lehátku nebo nosítku.

Zešikovnily jí taky ruce, takže si hraje – rozpojuje megablocksy a duplo, strká little people do My Little People domku a otevírá jim lednici a troubu, aby slyšela, jestli stále ještě mluví. Pro všechny tři je to teď jedna z nejoblíbenějších hraček x-).

[Cist dal →]

Už je to tady – začínáme být trošililinku vorvaní Ne vorvani, ale prostě opotřebovaní! Ten nedostatek spánku se zrovinka teď sešel se separační krizí, rýmami a nějakými těmi provozními povinnostmi a mrtvoly jsou na světě. Ale zas my už něco vydržíme, ne že ne :).

Jak se pořád budí v noci, tak se navíc denní spaní omezilo na nosítko, auto nebo kočárek, a to ještě každé za specifických okolností a na nezbytně krátkou dobu. Ale vždycky, když jde do tuhého, to prostě nějak vyjde a nějak spí. Aspoň chvilku :). A tihle dva klauni ji pak už skoro vždycky zase rozesmějí.

[Cist dal →]

Plazení odzvonilo, miminko nám leze (a jak rychle!). Rovnou začala i sedět, o všechno si stoupá a už se začíná i pouštět. Pak nemá být tak otlučená… Boule na hlavě už jí snad zmizela, ovšem modřina na tváři se ještě stále vybarvuje.

Tři nové zuby jí na náladě nepřidaly, ale i tak jí moc sluší :-). Navíc už s nimi leccos ukousne – okurku, jablko, kus chleba, kus papíru a gumy. Děti jsou neustále na trní, co jim zase rozbije, případně rovnou sní, a tak si ty svoje shopkinsy a lego obzvláště dobře střeží. Win-win!

[Cist dal →]

Ty zuby jí ale dávají zabrat. A to ani nejsou ty, co by se časově vešly do tohoto ročenkového zápisu!

Může s nimi ale souviset i to špatné spaní – přes den i přes noc. Ale spíš to bude prostě tím, že se jí postupně štelují dvě tři spaní místo skoro pěti (desetiminutovek). Nejhůř tu ospalost snáší v autě, nejlíp na rukách a někdy v kočárku.

Dál se plazí a péruje na kolínkách, plnohodnotné lezení po čtyřech to ještě není. Ale zase ji baví klečet a o všechno se stavět. Nejlepší opěra a překážka jsem samosebou já, nechci se teda chlubit :-D.

[Cist dal →]

Ó jak se dynamika našeho života změnila. Zojinka se plazí! Mám flashbacky, jak jsem se Sárou všude tahala deku, abych ji mohla hned položit. Lavička, židle, podržet na rukách – neexistuje. Ale taky to znamená více času stráveného s hračkami, aniž by jí někam padaly :-D. Má ráda provlíkačku nebo molitanové kostičky (a mobil a dálkové ovládání pochopitelně).

Taky jí vylezl první zub! :o) Nenaplňuje ji to zrovna bonusovou dávkou dobré nálady, víc se budí a  hůř přes den usíná, ale to může být i celkovou větší zvědavostí. Co kdyby jí něco odlezlo, že.

[Cist dal →]

“Já mám jenom či, ale Zojinka má nula!” informuje, nezřídka náhodné kolemjdoucí, Sárunka o věkových hladinách naší rodiny. Tak teď by jí mohla přiznat aspoň tu půlku, ne? Jdu to vyjednat.

Veselému miminku to ale žíly netrhá, ta se směje, kouká, houpe div se na zahradu nevystřelí. Včera se v lehátku sama dokonce uspala, zatímco jsem chystala oběd. V posteli taky spí ráda, v Manduce jen když jsme v terénu. To jsou věci…

Krásně drží předměty, ráda má hlavně kroužky a plínku a všeeechno hned do pusy. Točí se na břicho a když už tam, tak dokola a dokonce si pod sebe začíná podsouvat i kolena. Jako prrr, kámoško.

[Cist dal →]