Hlásit se to musí XIII. (podzim 2016)

Jaké rady a rozumy nám byly v poslední době uděleny? Třeba se vám taky budou hodit :).

S Theem na bobové dráze na Javorníku. V rychlosti 30 km/hodinu.
“Bojíš se?” povídá.
– Trošku jo!
“Neboj seee! Seš připoutaná a máš brzdu!”

Zlostně ve vaně: “To obočí mi nefungujeeee!” 
No tak určitě, když si stříká sprchou do obličeje.

“Jak se řekne pozítří, ale co se už stalo?”
– ? … Předevčírem?!
“Díky.”
Neni zač, žejo. Hádanky my rádi.

Už nám jedou i vánoční tématka.
“Ježíšek dohlíží víc na děti než na dospělý…”
– Proč myslíš?
“Dospělí vědí, jak být hodný!”
– A děti to nevědí?
“Vědí, ale jsou rozdováděný.”

V autě u pohádky:
“Za zlámanou grešli? Za prvé nevim, co to je, a za druhé je to srandovní.”
On ten Atakdále nebyl zas tak třeskutě originální, koukám :-D.

Nad halloweenským balíčkem Hershey’s Kisses (kdyžtak nutno vidět).
“Proč se to jmenuje kisses? Mělo by se to jmenovat spíš… dlouhý prska.”
To by jistě přilákalo taky silnou cílovou skupinu :-D.

Vysvětluje Sáře, jak funguje točna na vláčkodráze:
“Tak už to chápeš, nebo ses tam zas vykecávala s vláčkama??!”
To druhý samozřejmě.

Sárunka to tu brzo bude válcovat! 

“Tady máš kakaíčko.”
– Děkuju, to si dáme pěkně do nosu.
- “Ne, do pusy!!”
Jo, to bude lepší :-D.

“Sájinku do p-ačky?!”
Zhrozená reakce na obrázek miminka na dětské aviváži.

Uspávám ji, ale jen se napije, probere a zdrhne. Když je jasné, že to prostě neklapne, zvednu se i já. Potkávám ji hned za dveřmi na chodbě, ta roztáhne ruce a s úsměvem povídá: “Jak si se vyspinkala?”
Výborně, žejo. Normální lidi dýl než 5 minut nespí.

“Hraješ TvůjCraft?”
A to není správné skloňování Minecraftu?

– Chceš tu bagetu nakrájet na kolečka nebo na proužky? ptá se jí Ivan.
“Hmmm. Na trojuhelniky!”
Se neměl ptát, ne?

“Ešpelimamuš! Mužeš ztuhnout.”
Harry Potter u nás prostě frčí. Tak já jdu ztuhnout! Na víc jak 5 minut, doufám :-D.