Hlásit se to musí XII. (léto 2016)

To jsme se zase párkrát od srdce zasmáli!

“Už jsem snědl pudink a přesnídávku, tak teď už mam půst.”
Ještě budeme muset ta ramadánová pravidla důkladněji probrat :o)

Theuška je spokojen, jak mu babina hezky přečetla slovenskou veršovanou pohádku.
“Tak teď mi to přečti česky, aby tomu bylo rozumět.”

Tetu Eriku koupající Sáru ve vaně plácnul po zadku!
“Kde je vyšpulíno, tam je dovolíno”

Rád skáče z opravdu vysokých nebo složitých prolézaček.
“Vidiš? Ani jsem se nezabil!”

Vkráčel do obýváku a na elektrikáře montující světla:
“Tak jak to jde?”

Kuchyně těsně před předáním, čekáme na hlavního zástupce.
Ještě to přijede jeden pán zkontrolovat, povídám.
T: “Já už jsem to všechno zkontroloval.”

Vytahuju Theušku z papírové krabice, ve které v půl 10. večer usnul.
“Já dneska budu spát tady!”

“Podivej, co jsem nakreslil na krabici. To je Theuška.”
Já: A nezapomněl jsi mu udělat vlasy?
T: “Né. Vlastně to je strejda Ivoš.”

Střílet se smí jen na terč, že. Ne na lidi, ani na věci… ani na bábovku, na kterou míří teď.
“Používám tu bábovku jako terč. Protože je ztuhlá a nechutná.”
A proti tomu nešlo říct nic, protože to měl kluk bohužel pravdu :-D.

V Mirákulu míříme do Vodního světa, ale najednou začne mohutně pršet.
“No, tak ve vodním světě už jsme.”

Tamtéž se nám asi o hodinu dříve ztratila Sárunka, asi po 20 minutách ji přivedl Theo! Na otázku, jak ji našel: “Přišla ke mně malá holčička, tak jsem se podíval na náramek, jak se jmenuje.”

Bonus Sárunka! (která nám teď do toho bude žvanit asi čím dál víc :-))

“Spinkáš?” na mě ve tmě.
– Ano.
“Hm. Já nespinkám.”
Aha :-D.

Po ránu: “Maminko, mlíčkoooo!
Jedna. Dva. Či. Čyžik. Pět!
Pšed pikolou… Už du!”

Co vaříme na zahradě?
“Bátovej gumáš!” (blátovej guláš)

Když ji kousnul mravenec:
“Mjaveneček. Okousal!”
A pokračuje: “Theuška taky” (Theušku taky).
Theo: “Nene, já se bouchnul o vosu.”

Na vlaštovky za oknem:
“Tučňáci!!”

Hádka o tom, kdo otevírá bránu:
“JÁ – šem – bjan-kááááš!!!”

Hezký den s úsměvem i vám.