Vánoce zase bez sněhu

I u vás, že?

Dům není hotový (a nás k tomu netřeba), po sněhu taky ani památky, a tak bylo už dávno dopředu jasné, že letošní Vánoce strávíme pěkně doma, v teple, v Kataru. A do Čech radši pojedeme až sníh opravdu bude, protože čtyřletáci, skoro pětileťáci už na svah a do rukavic prostě patří, i kdyby jen na chvilku.

Na Štědrý den jsme si bílé Vánoce vynahradili aspoň tím, co zde zimu připomíná možná nejvíc – bruslením :). Pak uspat Sárunku a štědrovečerní program mohl začít.

Jídlo připravujeme zpravidla den dopředu. Z klasického menu dost hrozilo, že dětem nebude nic chutnat. Proto jsme k bramborovému salátu udělali ještě hranolky, ke kuřecím řízkům ještě pečené kuře, ke sladkému máku noky. Kromě toho, že udržet je u stolu se ukázalo jako vždy nemožné, snědli k obědu každý po jedné tyčince (oplatce) s medem a tím se s námi rozloučili. Zamýšlím se nad tím, že možná nebude příští rok úplně hloupé udělat špagety! Jakýpak copak :).

Theuška letos pořídil pro Ježíška speciální zvonek, který ke stromečku přichystal. Pustili jsme si Polární expres a venku se pomalu stmívalo. V nestřeženém okamžiku jsem vyběhla na střechu i se zcizeným zvonkem a nahrála do mobilu 3 minuty ticha a pak dvě várky intenzivního zvonění. Sice jsem na okolních střechách potkala asi 10 dost překvapených dělníků, ale přesně na knop jsem vše nahrála před muezínskou vsuvkou! Zvoneček zpátky ke stromečku a teď už jen u ovocné svačinky vyčkat tmy a odlákat dětskou pozornost. To se snáz řekne, než udělá, když jsou na Ježíškovské hlídce.

Děti, dáme si zmrzlinu? Eeee. Ukažte tatínkovi, jak seee… nandává do kornoutků?! 

Jak zmizeli v kuchyni, zavřela jsem dveře a spustila nahrávku. Tři, dva jedna teď. Jako slepice bez hlavy jsem pak běhala mezi skříní v pracovně a vánočním stromkem v obýváku, abych dárky co nejrychleji nanosila. Už jsem slyšela, jak mají všichni naloženo, tak jsem si ještě narychlo přes dveře taky objednala, vydýchala se a šla si pro svou zmrzku. Stihla jsem to!

Výborná malinová! Všichni se sbírali k odchodu, ať nám neuteče pohádka. Jenže v obýváku pořád ticho!

Že bych to špatně nahrála?? Nebo pustila tak potichu, že to v kuchyni neslyšíme?

“Ještě ne, Theuško, ještě… počkej, tady ti to teče. Aaaa co takhleeee…. čokoládové posypky? Nebo počkéééj, tady jsou i barevné. ” 

Už?

“Ještě počkej, Theuško, ještěě…. ještěěě….”

CILILILINK.

CILILILILILILILINK.

Kdo to slyšel (nebo můj šutr na srdci), metelil ke stromečku. Tma, jen světýlka a dárky :). Blbě se vybaluje se zmrzlinou v ruce, ale nakonec se jí přece jen vzdali a začali rozbalovat. Úkol roznášet podle krasopisně nadepsaných jmenovek dostal samozřejmě náš začínající čtenář.

Sárunka neomylně nasedla na dřevěného houpacího soba, na toho jsme ostatně stejně zapomněli v celém montovacím shonu dát jmenovku :-D. Theuška jako první objevil ninja želví krunýř a dva meče, a jak už to tak bývá, nechtěl už rozbalovat nic dalšího! Nakonec se ale nechal ukecat a nějak jsme to všechno postupně vyškubali ven.

Až tak jsme to letos s dárky nepřehnali (a žádné další dárky se nám naštěstí nesešly :-)), takže největší radost:

• kuličkodráha
• krunýř a meče
• čajová souprava
• knížky

A tak jsou další Vánoce za námi. Atmosféra se pomalu vytrácí a dávám tomu ještě tak týden, než si s Ivanem uděláme pracovní večer a ráno už nebude po stromečku a dekoracích ani památky. Ale ještě na jeden dozvuk Vánoc se můžeme těšit – na zimní Slovensko, Prahu, Liberec a snad i na ten předpovídaný sníh, který jsme ale ochotni jet hledat skoro kamkoli. Bude Sárunčin první!

Veselé Vánoce a nový rok prožitý ve vděčnosti, spokojenosti a zdraví vám všem.