Hlásit se to musí VIII (jaro 2015)

Veselá i smutná edice.

Kukuřice je takové nevděčné jídlo – dítě ani nechce a stejně je to všude.
Theuška pod fousy: “To nevadí, to nevadí. Sárunka mi to pomůže posbírat, až se probudí.” Jo, dojedla to ze země samozřejmě.

“Sáro! Nehraj si s tim! To je moje! This is not funny!”
Ze seriálu jak si spolu dvě děti krásně vyhrají

“Theuško budeme muset zase na kontrolu k paní doktorce, aby tě zkontrolovala, jestli máš všechno v pořádku.”
– “Ale mě nemůžete vrátit!!!”
To jsme asi měli v úmyslu, žejo…

Theo ohryzává pizzu a dělá si legraci z toho, jak okraje létají všude kolem.
– “Ty seš blázen.”
– “Tak to mě musíš poslat do blázince.”
Tak jo!

Theo se mi cestou domů na chvíli ztratil z očí.
“Já jsem se bál, že se už nevrátim. Jako Bertik.”
;(

A jedna terapeutická…
Ve vánoční sanitce jede Jake (lego panáček).
– A co se mu stalo?”
Theo: “Ale nic, už je moc starej, už se nevrátí…”
Já po chvilce ticha smutně: “A rozloučili jsme se s ním?”
“Ne. Rozloučily se s ním hračky legový!”
Něco je život a něco je prostě jenom lego.

Teoretická úvaha… Nebo ne?
“Maminko, když ti spadnou kalhoty na koleje, tak až přijede vlak, tak se mu namotaj na kolečky. A celý se roztrhaj.”
– “A jéje, to by byla škoda, ne?”
“No proto nesmíš házet kalhoty na koleje!!!”
Dobrý vědět.

“Já jsem pak tetě přines tu loptičku.”
– “Bezva. A víš, jak se řekne loptička česky?”
“Nevim. Ball? … Jo! Míček!”
Nemá to snadný, ale zatím aportuje úspěšně :).

“Maminko, proč voníš jako lentilky?”
Sakra, tady už se nic neutají!!

Logiku to má.
“Zítra bysme mohli zkusit nic nejíst.”
– “A proč? Nebudeme mít hlad?”
“Jo, ale nebudeme si muset čistit zuby.”
V praxi to krachlo snídaní.

Dorty na přání jsou zákeřný…
“Já bych chtěl dort s prasátkama. Jak jsem měl letadla na těch tyčkách…”
Ale o jaký prasata sakra jde? :o) Snad to do toho dubna 2016 zjistim.