Random header image... Refresh for more!

Jarní mangrovy a ukradený stan

V sobotu jsme se letos poprvé vydali na výlet do pouště – na severní pláže kolem vesničky Fuwairit. Začalo jaro! Už je dostatečně teplo (cca 28 stupňů ve stínu), ale ještě ne vedro, které nás za pár měsíců uvězní ve vymražených interiérech. Poušť ještě není vyprahlá, ale naopak se dá v místečkách s mangrovovými porosty najít i barevná vegetace – i když teda kdo považuje v Kataru žlutou za barvu, že?

Květinka

Vyráželo se až kolem poledne, zřejmě abychom si všichni při sobotě aspoň trošku užili spánku spravedlivých :) Počasí vypadalo relativně ok, jenže z Dohy se opravdu těžko odhaduje, jak to bude vypadat o 100 km dál. A nevypadalo to zrovna dvakrát dobře…

Cesta na sever je stále provizorní, buduje se tady jakási n-proudová highway, a tak momentálně je to jenom křivolaká silnice kvality 3. třídy s dírami a zatáčkami, kterou se proplétají kamiony s Land Cruisery ve 130 km rychlosti. Za daného počasí, kdy se z hald navršených podél silnice i přilehlé pouště vytvořila místy až neproniknutelná “mlha”, to bylo skoro na návrat.

Lokální prašná bouře

North Road v prašné bouři a průměrná viditelnost +/- 7 metrů.

Jak jsme (později) zjistili, kompletní zbylá posádka našeho výletu to skutečně při průjezdu tímto zabalila a na nejbližším sjezdu zbaběle uprchla směr domov. My jsme zatím seděli ve Fuwairitu a koukali jak puci, že už za námi nikdo nejede. Ale tady bylo přece celkem pěkně! Sice foukal vítr, ale ne takový, co zdvihá písek a bolestivě obrušuje lýtka.

Nedaleko Fuwairitu

Nedaleko Fuwairitu.

Rozhodli jsme se proto, že se nenecháme změnou plánu odradit – obhlídneme si to tady a ogrilujeme případně až doma nebo u někoho (Tomáši, mysleli jsme zrovna na vás :) Ale asi se v naší výpravě vzepjalo svědomí, že nás tam nechali tak samotný (asi že bychom se báli) a znova to obrátili a hurá za náma. My jsme si zatím užívali nádherné mangrovové háje! Tuším, že jednou už jsme tudy nebo podobnou lokalitkou projížděli (moc jich tady skutečně není), ale spíš jen tak zpovzdálí. Zblízka je to teprve zážitek! Na jednu stranu vyprahlá poušť s usušenými pichlavými keříky, na druhé straně sytě zelené stromy, voda, ptáci a květinky! Osvěžující nejen na pohled.  Na příště nám ještě zbývá odhalit přesnou lokalitu podobné rezervace, ve které prý hnízdí plameňáci :).

Mangrovové porosty

Mangrovy

Květinky

Verča a Ivan :)

Asi za hodinu se konečně podařilo sjet celé skupině. Vítr stále foukal, a tak jsme začali hledat místo, kde by byla aspoň šance rozdělat oheň. A nikde nic kloudného, všude jen permanentní stany, i když se zdály opuštěné. Po chvíli se k nám přichomýtnul zřejmě jakýsi hlídač a my jsme se ho lámanou arabštino-angličtinou doptali, zda by vadilo, kdybychom použili jednu zástěnu stanu jako větrolam. Po jeho rozpačitém svolení se navíc ukázalo, že opodál stojí jeden ještě příhodnější – otevřený – stan s podobným “větrolamem”, a tak jsme rozhodli zabrat ten. No, nemá se to, nemá. Zapřísáhli jsme se ale, že stan (rozuměj víkendovou chatu z pevných látek, která stojí v poušti několik měsíců v kuse) jako takový nepoužijeme, že budeme jenom venku. A začalo se vybalovat a grilovat a všem zážily už ze samého hladu očička víc než uhlíky v tom grilu.

Vybalujeme

Richard dokonce vlezl do vody! My ostatní “odvážlivci” jsme se oráchali po kolena a stačilo. Ne teda, že by Richard po ťapání asi 50 m od pláže hlouběji než po ty kolena došel. Haha, holt Gulf je mělký záliv a někde je to ještě horší než jinde :).

Koupačka

Richard při své krátké koupeli. No je tady novej, tak si holt musí vyzkoušet všechno :)

Moře u Fuwairitu

Lodičky u permanentních stanů.

A samozřejmě když zalezlo sluníčko a vítr neustával, že jsme se do stanu nastěhovali! Zůstat tam ovšem ještě chvilku, tak už asi atakujeme i ty deky v pozadí. U vizí o tom, jak nás tam “passed-out” najdou domácí (čili ještě o úroveň drzosti víc, než “někdo spal v mojí postýlce” :), to ale naštěstí zůstalo. Pěkně jsme po sobě uklidili a těsně před setměním se vypařili do svých domovů. To nám ta sezóna pěkně začala.

Oběd ve stanu

Lissia, Lydia, Kirsten, Ellen, Simon a Glenn u obědo-večeře.

Zatim bez komentare

Zatim ani slovo.

Budte prvni!

Chcete neco dodat?