Urychlené 3. narozeniny

- “Už mám narozeninám?”

– “Dneska už ano, Theuško!”

Lež jak věž, protože bylo teprve 8. března, do skutečných narozenin ještě celých 6 týdnů… Ale takový byl letos plán. S novorozencem bychom dubnovou oslavu skoro jistě nezvládli, a to by nám bylo všem líto. Příští rok to budou mít dětičky už v obráceném pořadí (ťuk ťuk ťuk). A vadí to někomu, že už teď Theuška říká, že jsou mu či? Ne-va-dí!

Největším Theuškovým přáním k narozeninám (proto ten lehce vychýlený pád v každodenní otázce) bylo “depo depíčko” k vláčkodráze. Prostě garáž pro vlaky, chápete. Vybrali jsme krááásnou, zelenou, s pěti garážema a točnou. Dorazila akorát na čas, schovat ji stačilo na pár dnů. A nepanikařit ve chvíli, kdy se dva dny před oslavou kafemlejnek rozpomněl, že chce k narozeninám kolo se šlapkama :D.

Oslava byla malá a komorní, pár rodin a dětí, a celá se točila kolem hlavního dárku – vláčků, strojvedoucích a nádraží. Dort, perníčky, nádražácké čepice (ve které T. běhal celej den před oslavou a v příslušný den si ji odmítl nasadit, jako ostatně většina dětí :-D), jídelní vlaky na stole. Od dětí pak dostal hlavně tvořeníčka – modelíny, vystřihovánky, omalovánky… kterými se, jak doufám, zabavíme, až nás tu bude víc a času a akční energie podstatně míň.

A z čeho má Theuška největší radost?

– no takže z depa depíčka (ostatní dárky už ten den už odmítl rozbalovat)

– z dortu, na kterým mohl sám sfouknout svíčky, na kterým byly koleje! a kterej mohl papat

– že tu byly ty děti

Tříleťáci nepotřebujou složitý zážitky. Potřebujou kolem sebe lidi, který naslouchají jejich přáním a který je nade všechno milujou x-). Nojo, jsem holt dojatá…