Vrány vedrem nepadaj

Ať předpověď říká, co chce, když někde má pršet, bude to u nás pod Ještědem. Ale víte co, ono to ani lachtanům ani úředníkům ani čerstvýmu milovníkovi gumáků naprosto nehne brvou :).

A to já jsem tu předpověď počasí při balení sledovala! 23 až 24 stupňů, polojasno – tak to máme troje kraťasy, trička z krátkým rukávem, svetr nepotřebuju, deštník už vůbec ne, nepromokavý kalhoty naprostá zbytečnost… No aspoň že pršet začalo až ve čtvrtek.

Ty krásný gumáky koupila Theuškovi mamka.  Nejdřív jim teda moc nedůvěřoval, a už vůbec ne tomu, že v nich do tý vody fakt může stoupat. Ale samozřejmě netrvalo dlouho a do kaluží skákal s rozběhem a do minuty byl mokrej od pasu dolů Jediný dlouhý kalhoty jsem proto každý ráno dosušovala fénem!

Pěkná byla i tradiční návštěva zoo (i když taky lilo). Nejvíc se asi líbily žirafy, kterým jsme z voka do voka koukali v zimě zevnitř jejich pavilonu a teď z venkovní vyhlídky. Mají jich v Liberci osm a stydlivé moc nejsou. Parádní je taky krmení lachtanů, bílá tygřata a slonice. Theuška vypráví, jak “soník vysypal písek si na zádíčka. A na havičku.”  A jak tam jel vláčkem. My všude musíme jet vláčkem. Nebo aspoň tam tambají.

U našich na zahradě taky poprvé ochutnal rybíz přímo z keře.

Prababička mu ukázala, jak si má olíznout prst a vymáchat ho v cukru.

Dědeček ho povozil na zahradním traktůrku (jen v garáži).

Dvakrát šel spát až v deset.

Poprvý viděl Včelku Máju a Králíky z klobouku a oboje ho nadchlo.

Zdravý, nezdravý, dobrý, špatný… Zážitky prostě :).