“Jedy, gou!”

Skončil další plavecký semestr. Pro dvouleťáčky je to samozřejmě hlavně zábava sestávající ze spousty zpívání, čvachtání, cákání, mlácení do míče, skákání a potápění… Přímo z tohoto se fakt ještě nikdo plavat nenaučil Ale příští rok… příští rok se stane jedna ze dvou zásadních věcí: vody se začne strašně bát a s plaváním sekneme. Nebo fakticky plavat začne, jako tříleté holčičky v nedělní hodině před námi. Tak jsem zvědavá!

Doma u bazénu si dáváme většinou pohodu s plovací vestičkou, takže Theuška může lítat víceméně, jak “počebuje”. Z malýho brouzdaliště do dětského bazénu, ve kterém má vodu po hrudník, anebo rovnou přeskočit “zábrany” do bazénu hlubokého. Dvě hodiny uplynou jako nic a ještě aby to dítě z vody heverem tahal. V našem případě nejlíp na jídlo :D.

Nejnovější inovací jsou “býječky”, které nám doporučila úča na plavču. Zdá se, že Theuškovi ta chlorovaná voda nedělá dobře, a vlastně souhlasím s tím, že i Phelps by byl dneska slepej, kdyby je nenosil :). A jak jim oběma slušej!

A skok hluboký v celé své kráse:

Jestli jsem to ještě neříkala, tak je prostě BOŽÍ dělat s dítětem něco, co upřímně baví i dospělé

A propos musíme vám někdy ukázat náš domácí tenis…!