Zdravajte

… akorát v azbuko-řečtině, neboli bulharštině :).

V půlce července jsme i udělali kraťoučkou 5denní dovolenou u Černého moře. Když jsme vystoupili ve Varně z letadla, bylo příjemné teplé počasí – dokonce chladnější než rozžhavená Nitra. Ivanova sestřenice Ivetka s Oliverem nás vyzvedli a s malou zastávkou na nákup potravin jsme se vydali na asi půlhodinovou cestu do jejich nového domečku.

(No zkrátka postavili si krásný domek “na důchod” (hahaha, to se ještě načekaj) v klidné vesničce 7 kilometrů od moře a s úžasným výhledem na něj.)

Deset minut jsme poseděli na terase a spustila se nejhorší průtrž mračen, jakou jsme za posledních 10 let viděli :-).

Netrvalo to ale dlouho a následné mírné ochlazení nám večerní procházku a večeři v přímořské Albeně ještě víc zpříjemnilo.

Na pláže jsme vyloženě říční nebyli, ale několikrát jsme se samozřejmě dostali. Dlouhá pláž se s přestávkami táhne od Kraneva až po Balchik. Kolik se tam ale vejde lidí, to je děs. Hlava na hlavě! Moře je ok, žádnej průzračnej Jadran :), ale teplé a většinou bez výraznějších vln. Theovi se na pláži i ve vodě děsně líbilo – je to vlastně poprvé od doby, co leze, co je na písku!, přehazoval písek hlava nehlava (i “nahlava” :-D), lítal po čtyřech nahatej horem dolem, cákal a kopal, jak zná z bazénu :).

Víc jsme se těšili na památky a prohlídky měst a parků. I když času bylo málo, stihli jsme aspoň skalní klášter Aladzha, palácové zahrady v Balchiku, katedrálu ve Varně, nádherný Primorski park a oblíbené delfinárium. Takže vlastně dost :-).

Museli jsme slíbit, že přijedem zas. Takže asi jo :). Theo už je zcestovalej, leccos už se najde zábavného i pro něj (delfíni, bábovičky :-)) a my se mu to samozřejmě snažíme co nejvíc usnadnit – dopřát mu klid na spánek, prostor pro lezení i třeba šťavnatý bulharský meloun. Ňam ňam.

Takže tady je ještě celá galerie. Sláva nazdar výletu.