Víkend s dětmi v Ománu

Už někdy v dubnu padlo rozhodnutí, že jediná možnost, jak to tady do léta (aspoň toho kalendářního) vydržet, je někam vypadnout :). Tak jsme daly s Liss hlavy dohromady a vymyslely si prodloužený víkend v Ománu. Krásný resort, pokojíky s terasami, auto k dispozici… prostě paráda. A pak nám ve čtvrtek uletělo letadlo. Ups!

Ten den to byla prostě honička, odlétat jsme měli ve 3. Liss dorazila s Izzy na poslední chvíli, Richard nemohl vymontovat z auta sedačku, měli jsme hlad. Když už jsme se konečně (a včas) proplazili letištěm a sedli si k jídlu, nějak z nás veškerý stres opadl. Kluci zařizovali dál věci do práce, my jsme se v klídku staraly o oběd pro děti, a když nás 4 minuty po zavření gate  odmítli pustit do letadla, náramně jsme se tomu divili.

No nic – show must go on!

Přebookovali jsme se na další let (za 5 hodin),  Theo skoro v ten okamžik usnul v Manduce a Izzy objevila kouzlo sjíždění molitanové hory v dětském koutku ďábelskou rychlostí. Liss donesla kyblík zmrzky se 4 lžičkama, večeři jsme zmákli v letištní loungi, zatímco děti mezitím mučily každý svoji plyšovou opici, a čas rychle utíkal. Věta letušky “tohle letadlo už prosím vás nezmeškejte,” se stane památnou hláškou tohoto výletu :-D.

Odletěli jsme? Odletěli.

V Muscatu na nás už čekalo objednané auto, do kterého jsme naházeli celou bagáž, naložili hyperaktivní Izzy a spícího Thea a o půlnoci konečně dorazili do hotelu. O pět hodin později, než bylo v plánu, mrtví únavou, ale pořád ještě ve čtvrtek!

V 7 ráno se Ivan s Richardem vyplížili z pokojů a vyrazili se potápět. My jsme se prospali o trošičku dýl, ale v půl 9. už jsme se sešli s holkama na snídani. A už jsme to mohli rozjet na plné pecky – tři dny, kdy naší jedinou starostí bylo najíst se, nakrmit, spát, uspat a rozhodnout se (pečlivě) mezi bazénem, mořem a línou řekou :). Fakt náročný!

Shangri-la

Děti dlabou snídani

Rich a muréna

Rodinka po koupání

Rodinka po obědě

Theo plave

Malej potápěč

A co je neméně důležité, večer, když děti usnuly, jsme se všichni rozvalili na terase, objednali si večeři, otevřeli whisky a klábosili jsme a smáli se až do pozdních nočních hodin, než jsme se zavrtali do postele k našim dávno odfukujícím potomkům.

Bez spánku není dovolená

Důležitá terasa

Byl to prostě absolutní relax, přesně tohle jsme potřebovali. “Dobíjení baterek” je naprosto vystihující.

Letadlo zpátky jsme stihli na první pokus.

Všechny fotky zde.