1300 gramů! (29. týden)

A hlavičkou dolů! No tak sláva. Konečně víme, co z těch šťouchanců jsou kopance, co pěstičky a co normální vrtění :).

Cukrovkový test z posledně byl v pořádku, na váze přibýváme všichni přiměřeně :), tlak 92 na 62.

Jsme ve fázi, kdy je břicho už moc dobře vidět – přičemž půlka lidí ho hodnotí jako VELKÉ a druhá půlka jako MALÉ. A obě poloviny se u toho svorně tváří, že to rozhodně není normální :). Je to naštěstí fenomén dobře podchycený, takže jsem na to byla víceméně připravená. Kdo to nikdy nezažil, je to jako kdybyste nezadržitelně plešatěli a všichni kolem to při každé příležitosti nahlas zhodnotili :-D.

Několikrát týdně chodíme s mimiňáčkem na jógu… kdyby se mi chtělo vstávat, tak snad budu chodit každý den. Klidně dvakrát! Cvičení je přiměřeně namáhavý (nesnáším jógu předcvičovanou jako pro líný nebo nemohoucí!) a potkat příjemný nový těhule-velrybky je další bonus. Začala jsem taky chodit na předporodní “vzdělávací” kurz se švédskou porodní asistentkou, která je naprosto báječná, ale bohužel je to jen pro ženy. S Ivanem proto brzy začneme podobný kurz přímo v Al Ahli, kde se s největší pravděpodobností i človíček narodí.

Ani nevím, na co bych si tak mohla postěžovat :). Třeba že to snad není možné, že už zbývá jenom 11 týdnů!

Polovina 7. měsíce