V novém roce

Opravdu věříte tomu, že jak na Nový rok, tak po celý rok? Jako že 1.1. determinuje, jak nám to v celém roce půjde? Že budeme hodně spát, jíst a koukat na telku? Houbelec. Ale prvnímu týdnu, prvnímu měsíci jsem ochotná věřit, že leccos naznačí. Takže první týden.

Silvestr jsme oslavili, i navzdory silnému nutkání zůstat v klídku doma, na česko-slovenské párty. Naštěstí se tam našlo dost střídmých a střízlivých lidí, že to celkem stálo za to. Počítání do půlnoci byl trošku chaos – nejdřív se lidi snažili z mně neznámého důvodu naladit české rádio, asi že bude odpočítávat sekundy v 10 večer, nebo co… pak spoustě lidem ukazovaly digitálky už půlnoc a vzájemně si to nevěřili a nakonec prostě někdo začal 10 – 9 – 8 … a řev na dvoře. Pak se podařilo obsah obou flašek šampaňskýho vystříkat na lidi, auta a fasády kolem, takže jsme povětšinou jen koukali, jak se otevírači diví, jak je tam toho málo (asi 16 kapek :), možná krát dva. Ale nakonec jsme tam vydrželi asi do půl třetí, když jsme usoudili, že veselí stačilo a spánek je cenná nesměnná komodita.

Na druhý den jsme pochopitelně dloooouho spali. Já jsem si naštěstí užívala volna v českém kalendáři, ale většina ostatních slavících si musela vzít dovolenou, nebo rovnou po probdělé noci nastoupit do pracovního procesu. V Kataru není na 1. den v roce volno, protože podle islámského kalendáře připadne letos Nový rok až na 9. ledna. Až příští rok se tyhle dva kalendáře přiblíží na rozdíl 3 dnů, což se nepodaří dalších cca 33 let. A to už tady teda nebudeme

Zbytek bdělého dne jsme prokoukali na filmy, kterých teď máme zase novou hromadu poté, co Ivan propadl výprodejové DVD horečce. Dvakrát To by myslím na “jak nový rok…” docela sedělo, protože tohle je dobrý příklad našich častých večerů a asi tomu ani v roce 2008 nebude jinak Můžem si akorát přát dobrou a smysluplnou ruku při výběru kousků.

Středa a čtvrtek byly moje už “normální” pracovní dny. V české práci bylo vymeteno, což dělá tohle období roku opravdu příjemným. Úkoly jsou sice dané, ale veškerý ten buzz a stres úplně odpadají. Ivan jel ve středu taky do práce, spíš tak obhlídnout situaci a kdo tam zase není, i když má (což se tady mezi ne-expaty považuje tak nějak za normální a ulejvání je snad národní sport). Nakonec se tam zasekl asi 3 hodiny, ale aspoň spíš na kafíčkách, než zpackané práci. Naštěstí platí, že kdo nic nedělá, nic nezkazí.

Do sportovního režimu jsme se po sváteční pauze přepnuli až ve čtvrtek, kdy si kluci vybouřili své vášně na pozemním hokeji (těch nehod, to byste museli vidět, ale už to není tak hrozný, jako dřív) a dívky naběhly do běhacího režimu. Ačkoliv kroužíme na jedné z nejlepších drah, co si ji i z české perspektivy závidím, dají se tam spatřit různé unikáty. Často holčiny ve velkých černých abájových chumlech, co se donekonečna dokola procházejí, švitoří a hihňají se. Bílé dišdašové chumle, co se snaží nějakým trapným způsobem navázat kontakt – buď s námi ubohými upocenými, nebo častěji s černými chumly… na to je tam ale někdo, kdo to rychle zarazí. Pak taky běžci v zimních bundách a beranicích (!), protože je večer zima, rozuměj 19 stupňů. Nebo malé děti, co je nejlíp přeskočit, stavějící si z povrchové kůry hrady

V pátek jsme byli na pozdně vánoční návštěvě u Liss a Richarda, kteří se tento týden vrátili z měsíčního cestování po Vietnamu a Kambodži. Ankor Wat, plavbu po Mekongu, Siem Reap i pozřené tarantule na štědrovečerním stole (!) nakonec ale přebyla 21 dní stará kachní vejce, která se ve 30 dnech líhnou. Asi nebudu zacházet do podrobností, ani simulovat polohu kachňátek vyjídaných lžičkou. Uuuuf, ještěže já sním tak maximálně červa v hlávce zelí! Ale líbilo se jim moc. Good for them.

Katarský týden (končící v sobotu), jsme nakonec zakončili na finále tenisového Qatar Open. I když tady stejně jako loni nebyly žádné velehvězdy, fandilo se hlavně outsiderovi a člověk za elektronickým počitadlem se tenisová pravidla učil za pochodu, tak tenis to byl rychlý a dobrý. Druhý v pořadí dostal kandžár ve zlatém pouzdře, který nedočkavě vytahoval a nebyl si tak úplně jistý, co s ním… Vítěz Andy Murray pak zlatého sokola a meč ve zlatém pouzdře a asi si taky v duchu říkal, že pózování s talířema je o tolik jednodušší ;))

Takže první novoroční týden. Stejně si myslím, nebo aspoň doufám, že celý rok bude o hodně bohatší – na cestování, párty, potápění, kulturu (co se z ní tady dá vyždímat), přátelství a zážitky. Ještě jednou hodně štěstí do nového roku a nezapomeňte, že jeho průběh máte převážně ve vlastních rukou!