Rozebíráme, brousíme a bordel děláme

Ono když se po týdnu vybalí, není nic lepšího, než to zase všecko nastěhovat do jednoho pokoje a rozebrat podlahu v obýváku a kuchyni, nechat tam zbrousit pět metrů podlahy a nechat tam znova vymalovat.

Minulý týden nám zavolali stavaři. “Víte, jak jste reklamovali, že tam není ten ovladač na podlahové topení v kuchyni… my jsme tam to topení zapoměli dát.” Tak to jsme se málem usmáli k smrti. Ale mysleli to smrtelně vážně a že nám buď vrátí nějaké peníze, anebo ho tam ještě dodělají. S centimetr a půl vysokým schodem vprostředku obýváku. To už bylo míň vtipný.

Nakonec se ale ukázalo, že když oželíme celé to vybalování a čančání vznikající domácnosti, tak existuje řešení – neschodovité. Včera teda naběhli dva chlapi, pomohli nám dost nepietně vystěhovat věci z kuchyně a obýváku, rozebrali celou podlahu a načmárali tam obrysy budoucího topení.

Dneska jsme museli utýct. V 8 ráno zvonek, naběhl makač s frézou a už si to ryje do betonu – prach jak za silné prašné bouře. Jojo, dostaneme přidělenou uklízečku i malíře, co to zítra bude muset znova vymalovat. Až nám v kuchyni vybrousí to 7 milimetrové korýtko na otopné rohože, nanesou tam nějakou hmotu, co bude do čtvrtka tvrdnout, ve čtvrtek tam šoupnou ty teplorohožky a ochrannou fólii a znova tu podlahu poskládají.

Ještě ráno jsme se hádali, jestli je finanční kompenzace pro nás otázkou hamižnosti, nebo lítosti za týden zmařené práce tady, ale s ohledem na to, že to zítra večer bude hotové, tak to snad snesu. Hlavně že mi bude teploučko na nohy, že jo