Moře kam se podíváš – Thajsko 3. díl

19. února nás Thai Airways vyplivly na největším thajském ostrově Phuketu. Asi bychom to ani neměli vyslovovat, protože se zdá, že z tého superturistické destinace vstávají opravdovým cestovatelům vlasy hlavě. Když jsme to ale vzali kolem a kolem, zdálo se nám to jako nejlepší základna pro výlety na Andamanské pobřeží, a tak jsme se tu upíchli.

Konečně jsme tedy u moře. Je ale jenom málo míst v Thajsku, kde najdete víc pomníčků za nikdy nenalezené oběti tsunami z prosince 2004. Nádherné otevřené vody západního pobřeží jižního Thajska zasáhla tahle smrtící vlna skutečně masivně a kromě pomníčků ji připomínají také ukazatele evakuačních cest, rady na rozpoznání přicházející tsunami a návody na to, jak se chovat (utíkat do kopce, ideálně po evakuační cestě). Hotely zářící novotou a spálení turisté jinak ale nedávají tušit, že se tu něco takového někdy událo.

Phuket je rájem opalovacích bláznů (co je to opalovací krém? co je to rakovina kůže?), sexuchtivců a pařičů. Nedovedli jsme se tak rychle rozhodnout, co jsme my, a tak jsme se radši vypravili na plavbu po Phang Nga Bay. Záliv tvoří obrovské z vody trčící vápencové skály, do nichž se moře neúprosně zakusuje svými slanými zubisky. Vytváří tak ve skalách převisy, podvodní tunely a tajuplné jeskyně. Vleže na gumovém kajaku jsme jednou takovou černočernou jeskyní, jejíž strop byl asi 50 centimetrů nad hladinou, taky propluli. Na jejím konci jsme se dostali do laguny uprostřed jedné ze skal. Za švitoření ptáků a křiku opic na nás zase dopadaly hřejivé sluneční paprsky filtrované jen listy mangrovů.

O dost rušnějším zážitkem byla zastávka na ostrově Jamese Bonda. Zažít tu něco jako atmosféru by tu snad jenom šílenec. Na trpasličí pláži se namačkáno asi 30 stánků, které prodávají lautr totéž (mušle a mušlové výrobky a předražené pohlednice) a souběžně se tu nachází 500 lidí, jejichž jedinou zoufalou snahou je vyfotit nádherný Nail Island bez těch zbylých 499. Zadařilo se mi, ale rychle pryč!

Ke zklidnění smyslů jsme ještě odpoledne dostali k dispozici malou plážičku obsypanou mušlemi s nulovým osazenstvem a kajaky k volnému vyřádění. Suma sumárum to byl krásný zážitek.

Na druhý den jsme ale z našeho původního útočiště – slavné (a taky mělké a beznadějně narvané) Patong Beach – prchli do Phuket Town, odkud jsme dotrajektovali na ostrov Phi Phi. Obrázky, které jsme dosud viděly, slibovaly nemožné a bylo skoro jisté, že budeme realitou zklamaní. A víte co? Nebyli! Sytě zelené lesy tu skutečně kontrastují s tyrkysovým moře a bělostným pískem. Není tu sice příliš mnoho korálů, takže ani ne rybiček, ale voda je pohlednicová. Z vyhlídek na kopci nad Twin Beach nás ale zamrazilo – tady vlny nemohlo zastavit nic a smetly všechno a všechny. Tenhle krásný ostrov by se lidé neměli bát vidět.

Nejsme sice potápěči (o tom trošku víc někdy příště), ale strašně rádi aspoň šnorchlujeme. Takže jsme náš poslední den na západním pobřeží strávili s hadicí v ústech. Korály jsou sice na tomhle pobřeží stále spíš pomlácený, ale barevnýma rybkama se to tam pod vodou jen hemží. Celej den se proháněj, tu a tam něco zakousnou, ale vesměs se celej den poflakujou na pláži v pestrých oblečkách – paráda. Člověk jen zírá a záda se mu u toho pálí

Mrkněte na obrázky.