Omán – Hory a palmové háje (1. díl)

Doha je možná taková větší pouštní vesnice, ale její nezměrnou výhodou je její pozice přestupního bodu pro cesty do Ásie. Naše první mířila do Ománu – sultanátu asi hodinu letu na východ arabského poloostrova. V Ománu jsme strávili týden kolem Nového roku (včetně) a nevrátili jsme se zklamaní, ba naopak.

Do hlavního města Muscatu jsme dorazili natěšení na začínající dovolenou a bez konkrétního plánu na první noc. Vybavení Biblí všech amerických cestovatelů (Lonely Planet) a několika lahvemi alkoholu jsme se ubytovali v hotelu a pustili se do plánování. Totiž k tomu alkoholu: rozumějte, nejsme alkoholici, ale středně dobré víno pod 2000 Kč v Kataru v Liquor Store nekoupíte, protože je na něj pochopitelná asi milionprocentní daň. Na letišti ale ne-e, tam koupíte totéž ani ne za polovinu, jenže se smí vyvést jen ven. Stejně zníme jako alkoholici, chápu

Takže byl pátek (tj. v evropštině prakticky neděle), tj. všude zavřeno. Když říkám všude, tak myslím všude. Katar a Dubaj jsou už aspoň trošku vstřícnější s odpoledními otvíracími hodinami, ale Omán je striktní. V důsledku jsme se nebránili procházce po okolí, testování hotelového bazénu a plánování výletů.

Sobota nezačala o moc živějším zážitkem, ačkoliv jde v Ománu o první den nového týdne. Na Fish Marketu jsme zdokumentovali přítomnost sedmi (!) ryb a jedné kočky, která požírala menší ryby – a je tedy možné, že přijít o hodinu později, už by byl celý fish market sežrán. Opravdu frekventované místo O to příjemnější ale byla procházka po několikakilometrové promenádě Corniche směrem do Starého Muscatu. Muscat je vystavěn na pobřeží, kolem něhož se však tyčí nehostinné a skalnaté hory. Dobrodružné to tu muselo být už před mnoha staletími, kdy region drancovali hlavně Turci a a domorodci se snažili ubránit. Kataru pomohla Británie (no né zadarmo), Ománu zase Portugalci – ale není mi úplně jasné, do jaké míry to byla bratrská pomoc. Každopádně se Muscat z této doby pyšní několika desítkami pevností, které jsou dnes už (naštěstí) jen turistickou dominantou.

Pro výbornou orientaci ve městě slouží také obří aromatická lampa, monument na kopci v jednom s muskatských parků. O tom, co by se v něm mělo pálit, není pochyb (všudypřítomné “frankincense” – kadidlo), ale o další historii (nejspíš krátké) nebo účelu (nic v ní nehoří, jen žluté žárovky či co) Lonely Planet mlčí.

Zajímavější bylo dorazit k branám Starého Muscatu. Původní staré město je nahuštěno v malém údolí – všechny ty malé bílé domečky a křivolaké ulice vedoucí k pevnostem, pobřeží nebo k dalším branám jsou opravdu působivé. Brány města se ještě před 15 lety na noc zavíraly a město tak bylo víceméně uzavřeno před mnoha vlivy. Brány jsou dneska dokořán, ale zatím ho nepustoší ani nájezdní turisté. Prohlédli jsme si proto v poklidu některé z pevností a hlavní palác sultána Qaboose. Jestli se hovoří o unikátnosti orientální architektury, tak tahle stavba tomu naprosto odpovídala. Barevná, kreativní … a obrovská. Tak je to ale všude – pamatujte, že pravidla nástupnictví se vztahují na celou rodinu a vybírá se nejschopnější příbuzný pro převzetí panovnické role. Vládnoucí je tedy vždy celý rod a zdá se, že nástupcem sultána Qaboose bude jeden z jeho synovců.

Na pozdní oběd jsme chtěli vyzkoušet jeden z nejlepších ománských hotelů – Al Bustan Palace. Neměli jsme šanci sehnat v něm ubytování přes Nový rok, a tak aspoň se mrknout, proč je tak vyhlášený. Zádrhel na recepci s oblečením – Richard má šortky a ty jsou do restaurace (i venkovní) nepřípustné. Takže čelem vzad … a Lissia už táhne Riche zpátky, že si má počkat, restaurace mu půjčí dishdash. Hmmm, na kravaty a saka jsme zvyklí, ale tohle je novinka. A tak se navlékl do bílé dishdashi, u krku nedopne, tenisky a kotníky mu dole čouhají, ale dodržujeme společenský kód Oběd na terase s vyhlídkou přes palmový háj na dlouhou bílou písečnou pláž byl vynikající. I já, co se v jídle šťourám a hledám pozůstatky živých bytostí, jsem si náramně pochutnala – nabídka byla pestrá a chutná!

Určitě chápete, že jsme si odpoledne museli dát po náročném dopoledním dobrodružství malou chrupku. Jsme taky na dovolené Večer jsme ještě vyrazili podívat se na noční Muscat a obhlédnout vyhlášený místní souq v Mutrah. Ten zlatý byl bohužel zavřený a 3/4 všeobecného taky, ale nějaké nákupy jsme stejně usmlouvali. Naším nejlepším úlovkem je kávová konvice v arabském stylu – tvar, který jsem si zamilovala na první pohled. S tepáním, které jsme vybrali, je to opravdová ozdoba naší nové domácnosti.

Největším highlightem Muscatu je podle mě Velká mešita. Je to nový náboženský komplex, který dal vystavět sultán Qaboos před 5 lety. Stavba kombinuje ománskou tradiční architekturu a islámské prvky – hlavní mešitu tak obklopuje 5 věží symbolizujících 5 pilířů islámu (to asi znáte: víra v jednoho Boha, haj neboli pouť do Mekky, dodržování Ramadánu, zakkát – příspěvky chudým a dodržování pěti modliteb denně). Velká mešita má taky několik nej, což má arabský svět vůbec rád. Vejde se sem 16 000 věřících, je zde instalován největší lustr (vyrobený v Íránu) a největší koberec (tkaný ručně 600 ženami po dobu 5 let, a to na místě).

Byli jsme samozřejmě upozorněni, že neb mešita, ženy zahalit. Obecně by mělo platit, že muži mohou vstoupit bosi, v dlouhých kalhotách a dlouhých rukávech, ženy taktéž bosy, v dlouhých kalhotách/sukni, dlouhých rukávech a v šátku. Mužské dodržování radši ani nehodnotím, to nemá smysl, protože pro ně neplatí skoro nic A my holky jsme se holt snažily.

A už je tu nový rok! To nebudu rozmazávat – oslavili jsme ho s lahví Moët Brut, břišní tanečnicí a kamarády po boku, byl to dobrý rok.

Na pokračování našeho ománského dobrodružství si počkejte na jiného spisovatele, ale fotogalerii si můžete prohlédnout už teď, ne?

20.1.2007: Pokračování si můžete přečíst zde.