V červenci v Kataru

Červenec jsme v Kataru už léta netrávili, dobrovolně by se to určitě nestalo ani letos. A že bychom s Ivanem sportovali touhle dobou VENKU, už by vůbec bylo čiré šílenství. Taky jsem nakonec 8. července vyhlásila porážku a hodila do toho outdoor fitnessu vidle i bez indoorového ekvivalentu.

No ale otevřeli pláže! Ivan už se tak na svoje narozeniny dočkal perfektního výletu – konečně někam jako celá rodina i s dětmi, které jinak nesmějí ani do obchodů, do parků, do bazénů nebo na hřiště. Ano, i tam je všude sluníčko a přes 50 stupňů, ale fouká tam a osvěžení je na dosah (i když je to “kafíčko” :)). Celý narozeninový a svatební týden nám tak vlil novou šťávu do žil. A pak jsme Ivana nechali s kocoury v Kataru odjeli jen ve čtyřech do Čech bez jasného plánu návratu…

Teď už se možnosti návratu začínají rýsovat, tak snad to v září nějak vyřešíme. Zojinka by jela domů hned. Skoro denně prohlašuje, že už chce jet domů. Když jsem jí na to řekla, že určitě pojedeme, tak mi poprvé za tu dobu řekla OK. Takže tak to bude. OK.