Malí lyžaři znovu na svahu

V únoru jsme vyrazili do Rakouska připomenout dětem zase po roce sníh. Neuvěřitelné štěstí, že nám to nakonec takhle vyšlo – vůbec jet, provětrat se, vidět se s kamarády a rodinkami… Teď, jako celej svět, jsme zavření doma před šířením coronaviru, a máme aspoň na co vzpomínat. Kdoví jestli se o květnových eidových prázdninách vůbec do Evropy dostaneme. Takže dvakrát sláva za tenhle výlet!

Nejeli jsme sice tentokrát tradičně do Kaprunu, ale okruh jsme rozšířili o celých 10 kilometrů dál a upíchli se v sousedním Zell am See.

Po první hodině zvedání Sáry ze sněhu a s její zvyšující se frustrací se nadcházející týden nejevil velmi nadějně. Ale nakonec jsem ji teda neposlala z kopce šusem dolů, postěžovali jsme si ostatním (kteří nás ujistili, že to je přece klasika) a pak se samozřejmě naráz krásně rozjezdila. A že ona se nebojí to rozjet :).

I ty šipky do sněhu k tomu patří, ne?

Celý první víkend nás čekalo úplně pohádkové počasí.

A úplně parádní společnost velkých a malých jezdců. Sjíždíme se sem z čím dál rozmanitějších koutů světa…

Co Zojinka? Ta se zatím štrachala s mamkou ve sněhu :).

Aby to ale bylo zajímavější, začalo v neděli sněžit a fučet. Sněžit občas musí, žejo, když má být sníh :-D. Kvůli větru ale v pondělí ráno ani neotevřelo několik hlavních okolních kopců, a tak se dalo očekávat, že buď všichni zůstanou doma (to by byla taková naivní představa), anebo vyrazí na zbývající dvě otevřené lanovky. My jsme neměli moc na výběr, děti čekal druhý den lyžařské školičky na Schmittenu. Už čekání na lanovku byl naprostý masakr. Když jsme konečně dojeli nahoru, několik vleků i tady už bylo zavřených. Sárka ještě vyjela se svojí skupinkou nahoru, ale od té chvíle už to šlo jenom z kopce – ve všech smyslech tohoto slova. Po jedné jízdě a neskutečné frontě na vlek uklidili instruktoři děti na oběd, po kterém se zase na 5 minut rozjel vlek, než všechno stopli komplet sakumprásk. Trosečníci obsadili všechny možné vnitřní prostory (místo v hospodě už na nás bohužel nevyšlo) a společně jsme si zanadávali, jak nás tenhle den vypekl.

Asi do hodiny se vítr uklidnil dost na to, aby nás mohla lanovka svozit dolů a bylo po lyžovacím dni. Smůla. U nás v hotýlku se ale dalo povzdubit i jinak :).

Na druhý den se vítr umoudřil a už jen houpal lanovkami v nepravidelných poryvech. Ale všechno na Schmittenu, Kitzsteinhornu i Kaprunu jezdilo normálně a předpověď optimisticky hlásila úplné uklidnění v brzkém odpoledni.

Tak jsme se zakuklili a šli na to. Po výlezu z lanovky nám to málem podseklo nohy.

Ale už v průběhu prvního sjezdu se z toho vyklubal nejscéničtější den z celého týdne. Ty fotky si prosim vás rozklikněte!

Nádhera, azuro a čím dál mírnější větřík. Děti frčí, svět je krásný.

I když nás letos naprosto okouzlil Schmitten s neuvěřitelnou variabilitou sjezdovek, na ledovec Kitzsteinhorn je vždycky fajn zajet. Letos to jde nově super pohodlně novou lanovkou přímo z Maiskogelu v centru Kaprunu. Jedinej zádrhel – mínus 14 stupňů!! Pouštní květinky to teda prožívaly dost intenzivně :-D.

S postupující únavou už děti potřebovaly přestávku, tak jsme vyrazili na boby. A taky Zojáčka trošku povozit na lyžích!

Příští rok už na to vlítne. 

Poslední den už jsme lyžovali jen my dospělci a pár historických lyžařů v závodním formátu.

Rovnou jsme se domluvili, že sem přijedeme ještě v květnu na letní dovolenou. Za současné situace to začíná vypadat dost bledě, ale teď je důležité hlavně zůstat všichni zdraví. Zatím se větší zalezlost doma s těmi, co máme nejradši, nejeví až jako tak strašnej osud. A homeschoolujeme jako obyčejně. Držte se a nečtěte zprávy moc často!