Na lyžích v jarním Rakousku

Ke sněhu to máme daleko, ale snažíme se, aby děti zažily i takové bizarnosti :-). Po roce jsme se znovu vypravili do Rakouska, kde se nám letos rozjezdila i Sárunka. Ve velké partě a s obrovskou pomocí babičky Haničky, která se starala o Zojinku, to byla opravdová dovolená.

Vůbec štěstí, že byla letos tak dlouhá a vydatná zima. V březnu se tak sice Kaprun a okolní údolí proměnily v jarní zelené obrazy alpských údolí, ale o pár metrů výše pořád ležel sníh. A čím výš ke Kitzsteinhornu, tím víc. Taková lekce atmosférických jevů v praxi :-)).

První den jsme se jen ve čtyřech rozjížděli na nejmenším kopci ve městě. Byl to jeden z těch teplejších dnů, sníh rozbředlý, ale na bezpečné zatáčení a zastavování naší ještě ne pětileté začátečnice vlastně ideální.

Další dva dny měli Theo se Sárkou už lyžařskou školičku. Odpoledne jsme ale na malém kopci s kotvou nenašli ani tu Sáru, instruktorka už je vytáhla na Maiskogel. Druhý den už jsme si ji tam tedy rovnou vyzvedli a pak už jsme jezdili ve čtyřech. Člověk může jezdit dost na pohodu, když předstírá, že se podřizuje tempu svého potomstva :-). A někdy zase naopak skončíme na černé, ani nemrkneme.

Kitzsteinhorn jsme si letos projezdili o fous víc, možnosti jsou širší, ale zase se tam najít je někdy kumšt :). Takže to obvykle končilo jeden na jednoho a společně jsme se tak naobědvali :).

Poslední den! Už nejsme lyžaři, jen se míjíme se sjezdovkou, když jedeme 14km sjezd na sáňkách  

V údolí už regulérní jaro!

Skoro celá partička